- Lucie Plicová
3 jezy v Praze, aneb se Zuzkou zase přes palubu !
Aktualizováno: 13. 6. 2020
Co jsou pražské 3 jezy? Jde o vodní závod skautů na řece Vltavě. Pro ty, kdo závodit nechtějí, je tady tzv. volné splutí Vltavy na kánoích, raftech, pramicích, paddlerboardech či jiných plavidlech. Trasa vede přes Šítkovský, Staroměstský a Helmovský jez v centru Prahy. Akci organizují skauti, a to tradičně na svátek sv. Václava 28. září.
Večer pročítám aktuality pořadatelů na webu. "Vltavská kaskáda neplánuje žádnou manipulaci s průtokem a ani se neočekávají významnější srážky. Proto lze předpokládat, že průtok Vltavy v Praze bude podobný jako nyní - na úrovni 50 m3/s (40 m3/s + přítok Berounka). Tento ročník závodu by mohl být spíše klidnější, největší vlny lze očekávat na Karlovce a u Štvanice mohou lodě s vyšším ponorem škrtat na stupních před retardéry."
Probleskává mě hlavou vzpomínka na naše vodní dobrodružství na Štvanici před rokem,
https://www.zkomfortnizony.cz/post/napříč-prahou-přes-3-jezy
kde jsme bohužel škrtaly o dno i my. To se letos rozhodně nestane !
Ráno se potkávám se Zuzkou na Smíchově. V rozporu s předpovědí počasí je nabalená, jak pumpa. Uklidňuju ji, že za pár minut rozhodně vysvitne sluníčko. Pokračujeme na Císařskou Louku, kde vyzvedáváme loď, pádla a vesty. Letos se zdá, že vše běží jak po drátkách, nikde nemáme žádné prostoje.
Není na co čekat, snášíme loď k vodě, nasedáme a kocháme se těmi pražskými náplavkami. Majestátní Vyšehrad už osvětluje sluníčko a naše studené čumáky už taky. Takový ten den, kdy si ráno říkáš: "Kam jsem se to zase vydala?" Ale právě teď v lodi si atmosféru tří jezů na hladině maximalně užíváme. Zuza od posledně kormidluje jako profík, takže držíme dokonale směr. Velká fantazie.
S malými fotopauzami se dostáváme k prvnímu jezu. Šítkovský jez. Předloni jsme jej přejely v pohodě, tak bez obav pádlujeme do vln. Zlom je naprosto v klidu, ale po něm přicházejí větší vny, které nás hodně zalejou. V lodi máme opravdu dost vody. Projíždíme kolem plavidla vodní služby a Zuzka na ně pokřikuje, jestli by nám neodčerpali vodu. Trochu se za to stydím a dělám, že tam nejsem.
Z mého pohledu na tom nejsme tak špatně. V jednom z týpků poznává svého kamaráda a ten jí radí ať sundá přilbu a vodu vyleje s její pomocí. Začíná to praktikovat a kleje, že to nejde. Nemám to srdce jí řící, že si z ní pravděpodobně dělají legraci. (Vždyť ta přilba je perforovaná). Na řadu přichází láhev na vodu. S její pomocí pár decilitříků vylíváme.
Pokračujeme ve splutí a přibližujeme se k Staroměstskému jezu. Tvoří se před ním už fronta lodí a raftů a tak trochu manévrujeme, ale daří se najet rovně a jdeme na to. První zlom probíjíme, skrápí nás pořádná velká vlna a za ní další...Třetí už nás rozkolíbá a je to tady zase. Probleskne mě v pikosekundě hlavou: "Dvakrát do stejný řeky..." Ty voe... a ono jo. Letíme na levobok, rychlý nádech a už jsme pod vodou. Brr, ta je ledová !
Malý kotrmelec a šup nad hladinu a nádech. Uvědumuju si, že se jednou rukou držím křečovitě Zuzky pádla, v druhé ruce mám své. Tohle vážně nechápu. Asi to funguje nějak mimochodem automaticky, nikdy ho v ponoru (topíme-li se) nepustíme z ruky. Chytáme loď, které se zároveň držíme, abychom nemusely šlapat vodu. Projíždějící gumový člun nám nabízí pomoc s vylitím vody, ale blíží se plavidlo vodní záchranné služby.
Absolvujeme to znovu - po roce, kdy nám házeli lano na jezu u Štvanice. Jsou to profíci, během pár sekund jsme obě se Zuzou na jejich lodi a začínají se potýkat s vylitím vody z kanoe. Ještě že jsem ráno doma vzala tu smyci a oba lodní nepromokavé vaky s ní přivázala k sedačce lodi. Věci a doklady jsou teda zachráněny taky.
Dáváme se s nimi do řeči a vypadá to, že jsme teprve sedmí "zvrhlící" v pořadí. Nějak málo... Vtipkují, že: "nejsme uprchlící a tak nás musí z lodi zase vysadit". No jo no, nějak už to dopádlujeme, už jen jeden poslední jez.
Nasedáme znovu do kanoe, namočené a promrzlé. Naštěstí svítí fakt sluníčko a tak je to snesitelné. Kocháme se zbytkem trasy, podjíždíme Karlův most a míříme na poslední jez na trase - Helmovský. Projíždíme bez zvrhnutí, věnujeme poslední pohledy jeho vlnám a hurá do cíle na Štvanickém ostrově.
Úspěšnou akci zakončujeme hospůdkou se závazkem, že nepokořený už zbývá poslední, z těch 3 jezů. A to má svůj čas. Tak zase za rok a velký dík vodní záchranné službě.
Malá vskuvka. Přece jen mě to nedalo a pročítám si propozice o trase splutí a hlavně jezech na webu akce: "Staroměstský jez. Jez je v nadjezí i podjezí zpevněn larseny, které mohou při přejezdu přes korunu jezu za nižšího stavu vody představovat nebezpečí pro nafukovací lodě. Propusť je relativně krátká a prudká a tvoří se pod ní minimálně 70 cm vysoké vlny WWII+, které mohou zalít i lodě s vlnolamem. Propusť je šikmo v proudu řeky, proto jsou lodě za vyššího stavu vody už při nájezdu snášeny poněkud doprava. Pod propustí jsou po obou stranách silné vracáky, které často strhávají lodě z přímého směru. Za vyššího stavu vody osa hlavní vlny není rovnoběžná se sruby propusti, ale uhýbá doleva.
Propusť je nutno sjíždět co nejvyšší rychlostí a je nutné nepřestávat pádlovat, ani když loď nabírá vodu. Loď bez rychlosti se nedá řídit a ve šlajsně je zalita vodou. Silný proud unáší lodě na larseny se žlutými bójemi pod propustí. Mezi propustí a Karlovým mostem je obratiště velkých lodí, které účastníci závodu nesmí omezit. U ledolamů před Karlovým postem jsou mělká místa, kde lze vylít loď. I při cvaknutí mohou posádky pokračovat v závodě, ale musí zvládnout sebezáchranu bez pomoci záchranářů ještě před Karlovým mostem. Kdo vplave pod Karlův most, bude bez milosti zachráněn."
Takže nepřestávat pádlovat, ani když loď nabírá vodu Zuzi. 🤪
Alespoň jsme si ve Vltavě perfektně vypraly boty...
