"Cesta tam a zase zpět" po nejtežší české feratě v Bechyni D/E. Jedná se o obtížnou horizontální via ferratu, vedoucí těsně nad hladinou řeky Lužnice.
Stále je plno věcí, které mi dokáží vyrazit dech a Bechyňská ferrata je jednou z nich. Je to místo, kde se mísí krása nedostupné přírody a naprosté vyčerpání při jejím dobývání.
Bechyňská via ferrata, neboli jištěná skalní cesta, patří k nejtěžším v Česku. Dostanete se na ni od mostu v Zářečí po žluté značce směr Židova strouha, záhy narazíte na šipky, které vás k ferratě dovedou. Cesta začíná netypicky sestupem. Trasa je dále vedená ve vodorovném traverzu jen kousek nad řekou Lužnicí a v mírném převisu. Následuje lanový most a nejtěžší úsek celé cesty - téměř střešní převis, kde musíte viset za ruce a přecvakávat se. Následně vás čeká cesta zpět, trasa je neprůchozí. Cesta je to úžasná, ale pozor, opravdu nejde o žádný nedělní výlet.
Po cestě cca 300 metrů vás čeká krátké stoupání lesem, na okraji pole odbočte vpravo a po kraji lesa se dostanete až k široké rokli s potůčkem, po jejím travnatém okraji k nástupovému žebříku. Ač to není obvyklé, cesta začíná sestupem k řece. Ferrata vede strmými až převislými stěnami, spadajícími až do řeky.
Tato velmi neobvyklá první část spočívá ve slezení krátkého žebříku a poté po kramlích až dolů. Kramle jsou větší než obvykle a je jich tu skoro 2x tolik než by mohlo být. Nicméně už tento jednoduchý sestup je na dvou místech mírně převislý.
Teprve až dole, u vody, začne to pravé silové sportování. Ferrata je totiž vedená kompletně ve vodorovném traverzu pouze pár metrů nad vodou. Skála je osazena ocelovými stupačkami, lano je silné a pořádně napnuté. Řekli byste že to bude sranda, ale není. Téměř celá trasa je vedená v mírném převisu a místy je střídána převisy opravdu výživnými.
Začátek je takový rozehřívací choďáček, v rámci kterého si ale bohužel mírně namočíme, možná i trochu zabahníme boty. To může mít za následek místy i docela nebezpečné klouzání na kramlích.
Pak už nás čeká nemilosrdná skála a rohový pilíř, který není osazen kramlemi a je samozřejmě převislý až hanba. Nám se moc líbí. Déčko jak vyšité s jakými se na běžných ferratách setkáte jen občas a většinou potom následuje odpočinková pasáž. Tady ne !
Opravdového odpočinku si můžeme užít až u lanového mostku nebo na něm. Za mostkem už končí všechny zbytky legrace, protože poprvé v České republice máme možnost protáhnout si ruce na něčem, co sice kramle má, takže je trochu sporné tomu říci E, ale hned tak se to nevidí.
Je to téměř "střešní převis" na kterém jste nucení viset za jednu ruku a přecvakávat se. Lano je zde vedené těsně pod převislou plotnou, takže zavěšení na ruce se tam nevyhneme. Kdo se chce totálně dodělat a třeba už nemít sílu na cestu zpět, může dolézt ferratu až k vrcholové knížce a pověsit se na závěrečný převis ke zvonečku. Lézt tuto ferratu by asi měli pouze fyzicky zdatní. Není to až tak o technice, i když několik míst bez kramlí vyžaduje vědět kam dát nohy. Je to spíše o síle v rukou a o vytrvalosti.
Únik z této fyzicky namáhavé feráty není skoro možný. Klíčové je totiž zdolání téměř vodorovného traverzu, který neustále tahá za ruce, a nezkušený začátečník nemá, kde si odpočinout. A z traverzu, jak známo, nelze utéct. Ovšem jedna varianta by tu přece jen byla. Dojdou-li síly a smíříte-li se s tím, že se namočíte, můžete směle skočit do vody pod Vámi. Jednodušší to samozřejmě budete mít, pokud nebudete muset plavat, ale někdo vás odveze na pramičce nebo v kanoi. Můžete zkusit zavolat na vodáky, kteří tudy proplouvají ve velkém počtu, zda by vás neodvezli. A propos: Místní hasiči, když zachraňují ferátisty, kterým došly síly, to nedělají jinak - přijedou pod skály na pramici.
Ferrata je náročná na sílu v pažích, jelikož se téměř celou cestu leze v záklonu. Je dobré lézt na natažených pažích a mít sebou karabinu a krátkou smyci (sešitý popruh nebo oko) na odsedávání. Na této ferratě jsme dokonce odsedávali i do expresky. Přesně v duchu hesla : “Co Tě nezabije”...
Comments