Kazachstán, dobrodružství mezi stepí a hvězdami

Země tak rozlehlá, že by se do ní vešla celá západní Evropa. A pořád by ještě zbylo místo na step. Místo, kde se setkává sovětská historie s kočovnickou tradicí, kde se vedle futuristických měst tyčí hory s ledovci, a kousek dál se rozprostírá poušť, která má zvláštní dar. Zpívá.

Většina lidí o něm moc neví. Možná zaslechla o kosmodromu Bajkonur, možná zná filmového Borata, a někdo tuší, že tu kdysi probíhaly jaderné testy. Ale málokdo ví, že právě tady najdete krajiny, které vypadají jako z jiné planety. Barevné hory, kaňony připomínající Grand Canyon, nekonečné stepi a jezera, u kterých se pasou koně, jako by čas zamrzl před staletími.

Pro cestovatele je Kazachstán směsicí kontrastů. Ultramoderní Astana, která vypadá jako sci-fi kulisa, střídá se s jurtami, kde vám nalijí kumys a nabídnou sušené maso. Jednou šlapete po ledovci, podruhé se brodíte horkým pískem duny, a potřetí stojíte na okraji kaňonu, který by se neztratil ani v Hollywoodu. A právě proto nás to sem táhlo.

Astana, futuristická oáza na pomezí tradice a moderny

Po dlouhém letu z Prahy jsme konečně přistáli v Astaně, hlavním městě Kazachstánu, které v posledních letech zažívá skutečnou metamorfózu. Po náročném cestování nás čekal celý den na to, abychom prozkoumali tohle fascinující město, které v sobě spojuje sovětskou minulost i futuristickou vizi.

Když jsme se blížili k Astaně, už z okénka letadla jsme viděli město, jak se rozprostírá mezi zelenými pláněmi a nekonečnou stepí. Astana (dnes známá jako Nur-Sultan) je jako vzkříšená metropole, která vypadá, jakoby byla vytržená z nějakého sci-fi filmu. Vysoké skleněné budovy, překvapivě moderní architektura a jakýsi zvláštní kontrast mezi starým a novým. Po přistání na nás dýchla atmosféra, která rozhodně neodpovídala žádné jiné asijské metropoli.

Astana

Astana, dnes známá jako Nur-Sultan, je hlavním městem Kazachstánu, které bylo vybráno za nový správní střed v roce 1997. Město, které vypadá jako z jiného světa, bylo navrženo tak, aby ukázalo ambice a moderní tvář Kazachstánu. Pokud plánujete návštěvu, připravte se na futuristickou architekturu, neuvěřitelné výhledy a extrémní klimatické podmínky.

Architektura, sci-fi v srdci stepi

Astana je město, které vás svou architekturou přenese do světa sci-fi. Mnoho budov v tomto městě vypadá, jako by byly zbudovány na jiné planetě. Architektura je zkrátka ohromující, ať už jde o moderní skleněné mrakodrapy nebo monumentální stavby, které mají symbolizovat kazašskou identitu a nezávislost.

Khan Shatyr. Tento obrovský stan, navržený britským architektem Normanem Fosterem, je jednou z největších staveb svého druhu na světě. Uvnitř najdete nákupní centrum, pláž s pískem z Malediv, minigolf a další atrakce. Je to místo, které dokazuje, že v Astane se nešetří na fantazii.

Když se v Astaně zvedne pohled k obzoru, uvidí člověk něco, co by tam rozhodně nečekal. Obří stan, který jako by přistál z jiné planety. Khan Shatyr. Symbol moderního Kazachstánu a zároveň most mezi nomádskou tradicí a budoucností. Je to vlastně největší stan na světě. Vysoký 150 metrů, rozpjatý na ocelových lanech a překrytý membránou, která zvládne jak třeskutý mráz, tak pouštní horko. Největší stan světa, se svou výškou 150 metrů a základnou o průměru 200 metrů je považována za největší stanovou konstrukci na světě. Plášť je vyroben ze speciálního průsvitného materiálu ETFE (ethylen-tetrafluorethylen), který propouští světlo, ale zároveň chrání před extrémním horkem i chladem.

Uvnitř ? Jiný svět. Tropické rostliny, umělá pláž s písečným pobřežím, bazény, obchody, koncertní sály… V zemi, kde teploty létají od –40 °C do +40 °C, působí tahle stavba skoro jako kouzelný chrám. A přitom je v jejím tvaru jasně patrná inspirace prostou kazašskou jurtou – symbolem pohostinnosti a nomádského ducha. Norman Foster dokázal vzít kousek dávné stepi a přetavit ho v architektonický zázrak, který dnes patří mezi ikony celé Střední Asie.

Fun fact. Díky vytápěnému písku na pláži můžete uprostřed zasněžené astanské zimy ležet v plavkách pod „stanem“ a koupat se.

Hned první den v Astaně jsme řešili věc, kterou znají všichni horalé a trekaři, plynové kartuše k vařiči. Do letadla je vzít nesmíš, takže jediná možnost je koupit je na místě. A to se snadno řekne, ale v praxi to znamenalo malou výpravu do ulic města. A tak se do nákupáku a největší "jurty" světa do Khan Shatyr taky jukneme.

Další zajímavé stavby na naší tour Astanou

Palác míru a usmíření. Pyramidální budova, která je symbolem mezináboženského a mezikulturního dialogu. Místo, kde se konají různé kulturní a diplomatické akce. Bayterek. Tento věžovitý monument symbolizuje "strom života" a je symbolem nezávislosti Kazachstánu. Na jeho vrcholu se nachází zlaté vejce, které je významným kazašským symbolem. Abu Dhabi Plaza. Nejvyšší budova v Kazachstánu, která se tyčí do výšky 310,8 metru. S více než 70 patry je nejen nejvyšší budovou v Astane, ale i nejvýznamnějším znakem moderní kazašské architektury.

Město bylo navrženo japonským architektem Kisho Kurokawou a má široké bulváry, moderní budovy a zelené plochy. Působí jako ukázka moderního urbanismu, kde se mísí tradice a futuristické nápady.

Zima jako z pohádky, léto s extrémními teplotami

Astana je město, které vás svou klimatem rozhodně nešetří. Město má kontinentální klima s extrémními teplotními výkyvy, které mohou být pro některé návštěvníky výzvou, ale zároveň i nezapomenutelným zážitkem.

Zima v Astane je opravdu drsná. Teploty se pohybují kolem -20 °C, ale mohou klesnout až na -30 °C. Vítr je tu silný, což zvyšuje pocitovou teplotu, a sníh leží na zemi od listopadu do března. Pokud plánujete návštěvu v zimě, nezapomeňte si s sebou vzít pořádnou zimní výbavu. Čepice, šály a rukavice jsou nutností. Město se však v zimě proměňuje v pohádku, kdy sníh a chlad podtrhuje magickou atmosféru.

Na druhé straně, léto je v Astane opravdu horké. Teploty se pohybují kolem 30 °C, ale mohou vystoupat až k 35 °C. Léto je ideálním obdobím pro procházky po městě, objevování jeho krásné zeleně a užívání si dlouhých slunečných dní. Deště jsou spíše vzácné, ale pokud máte štěstí, občas se objeví.

Vlak Astana → Almaty

Než se dostaneme do hor a pouští, je tu jedna kapitola, kterou by byl hřích přeskočit, noční vlak z Astany do Almaty. Kupé pro čtyři, bílé povlečení a vagón, který se rozezní, jakmile se souprava rozjede stepí. Venku nekonečná tma, uvnitř tiché šustění lůžkovin a klapot kolejí, který se brzy změní v rytmus uspávanky.

Je to jiný svět. Ráno otevřeš oči, zatáhneš závěs a za oknem už nejsou mrakodrapy Astany, ale zelené svahy a zasněžené štíty, které ohlašují, že Almaty je nablízku. Tohle není jen doprava, to je malý rituál, cesta, která tě naladí na dobrodružství.

Výstup z Medeu do hor

Po několika hodinách strávených v rušném městě jsme konečně opustili Almaty a vydali se na cestu do hor. Z Medeu, známého svými vysokohorskými ledovými stadiony, jsme zamířili do divoké přírody. Cíl? Sedlo Turistov. Legendární výšlap, který nám otevře dveře do světa, kde příroda mluví vlastními pravidly.

Medeu, ledová legenda v horách nad Almaty

Jen pár kilometrů od rušného Almaty se v horách Ťan-šanu rozprostírá místo, které působí skoro jako z jiného světa. Medeu, nejvýše položený zimní stadion svého druhu na světě, se stal symbolem sportovní slávy i místem, kde si dnes může zabruslit úplně každý. Od olympionika po náhodného turistu s půjčenými bruslemi. Když stojíš na jeho obří ledové ploše (má přes 10 000 m²!), máš pocit, že bruslíš mezi horami. A není to led jen tak ledajaký. Právě tady padly stovky světových rekordů v rychlobruslení. Horský vzduch, čistá voda z ledovcových pramenů a stabilní klima vytvořily ideální podmínky, které Sovětský svaz rád využil, když stadion v roce 1972 otevřel.

Atmosféra Medea je směs historie a energie. Pořád tu trénují profesionálové, ale hlavní kouzlo je, že se kluziště otevírá i veřejnosti. Takže si můžeš připnout brusle a na vlastní kůži vyzkoušet led, po kterém kdysi svištěly sportovní legendy. A když už tu jsi, vyplatí se vyšlápnout po 800 schodech na Medeuskou hráz, která byla postavená jako ochrana Almaty před bahenními proudy. Odměnou je dechberoucí výhled na stadion a celé údolí. A pokud se nechceš zastavit, můžeš lanovkou pokračovat ještě výš – až do lyžařského střediska Shymbulak. Kam my hodláme dojít po svých.

Medeu je vynikajícím výchozím bodem pro naše dobrodružství. Už od samého začátku nás vítaly strmé svahy, nádherné výhledy na okolní hory a šumění řeky, která nás provázela na cestě. Cesta byla náročná, ale každým krokem jsme byli blíž k těm úžasným vrcholkům, které se nám stále zdály být v nedohlednu.

Sedlo Turistov, když hory nastaví zrcadlo

A pak přišly výšky. Stoupáme vzhůru k sedlu Turistov. Vítr sílí, spouští se liják a vzduch rozvibrují hromy a blesky. Nejbližší tábořiště je malé, stany by se nevešly. Rozhodnutí padá, ústup.

Po moréně ledovce klopýtáme zpátky, voda se valí všude kolem, každý krok je těžší než ten předchozí. Konečně rovina. Nouzové stany, mokré spacáky, ale i sdílené historky, které znějí v noci mnohem hlasitěji než bouře. Ráno. Jdeme znovu. Sedlo na nás shlíží z výšky, testuje naši odvahu. A my, i když unavení a s batohy které připomínají závaží, jdeme dál. A pak přijde bahenní lavinka. Živý proud hlíny a kamenů, který se žene dolů bez varování. Zatajíme dech, postupujeme rychle a opatrně. A když projdeme, smějeme se. Protože právě tohle jsou chvíle, které se zapíšou nejhlouběji.

Zpívající duna, koncert na poušti

A pak, střih. Z horského dramatu rovnou do písku. V národním parku Altyn-Emel stojí duna, která umí zpívat. Zní to jako vtip, dokud nevylezeš nahoru a nesjedeš dolů. A tehdy to začne: hluboký tón, rezonující v písku i v těle. Varhany, letadlo, možná i sbor neviditelných hlasů.

Zvuk je slyšet i několik kilometrů daleko. Stojíme nahoře, písek nám pálí chodidla a smějeme se, protože tohle je koncert, na který nepotřebuješ vstupenku. Stačí odvaha sklouznout dolů a nechat poušť, aby zpívala sama.

Červené skály Altyn-Emel, Výzva pod spalujícím sluncem

Procházet se mezi červenými skalami Altyn-Emel je zážitek, který v sobě nese neuvěřitelnou krásu, ale také extrémní výzvu. S každým krokem, jak se slunce dostávalo výš na oblohu, teplota kolem nás stoupala až na 40 stupňů Celsia, což znamenalo, že každý krok do těchto magických skal byl zároveň zápasem s horkem.

Chodit po rozpáleném pískovci a kamenitých stezkách, které pod nohama praskaly od žáru, byl opravdový test trpělivosti a síly. Slunce pálilo bez milosti, nemilosrdně nás vysušovalo, a vzduch byl tak horký, že každé nadechnutí bylo jako zátěž. Každý krok v těchto neuvěřitelně krásných, ale brutálně horkých skalách byl doslova výzvou, která nám dávala pocit, že jsme na hraně svých sil.

Skály se zdály být ještě větší a drsnější, když je slunce v přímém úhlu zaplňovalo svou zlatou září. Některé oblasti měly tak intenzivní žár, že se zdálo, že se země pod námi vaří, a vzduch nad námi vlnil, jako by se vše kolem nás roztékalo v tavené krajině. A i když tyto skály vypadaly jako neuvěřitelné umělecké dílo – ohromující, červené, skoro mystické. Pod tím spalujícím sluncem jsme si začali opravdu vážit každého stínu, každé malé chvíle úlevy.

Kolsai Lake, oáza klidu a krásy v srdci Kazachstánu

Pokud se vydáte do Kazachstánu, rozhodně si nenechte ujít jedno z nejúžasnějších míst, které tato země nabízí. Kolsai Lake, známé také jako "klenot Tchien-Šanu", je přírodní ráj, kde se spojují majestátní hory, křišťálově čistá voda a nekonečná zelená krajina.

Jezero se nachází asi 300 kilometrů od Almaty, což znamená, že se k němu dá snadno dostat autem nebo prostřednictvím veřejné dopravy. Cesta vás zavede skrz nádherné kazašské horské scenérie, které slibují vzrušující začátek dobrodružství. Tento klenot kazachstánské přírody není jen turistickým magnetem, ale i místem, které si oblíbili i místní. Každý víkend zde najdete místní rodiny, které si sem jezdí odpočinout, piknikovat nebo prostě jen relaxovat u jezera.

Kolsai Lake je součástí stejnojmenného národního parku a skládá se z několika jezírek, přičemž hlavní jezero je opravdu impozantní. Je obklopeno lesy a horami, které vytvářejí neuvěřitelnou atmosféru klidu a harmonie. Co je na tomto místě nejzajímavější, je právě jeho voda. Průzračná a čistá, s barvami, které přecházejí od tyrkysové po hluboké modré tóny.

Výlet na vodu, unikátní zážitek

Pokud chcete Kolsai Lake prozkoumat zblízka, máte možnost si pronajmout loďky nebo kánoe. Půjčení lodiček na tomto místě je zážitkem, na který jen tak nezapomenete. Můžete se vydat na klidnou plavbu po jezeře a užívat si úžasné scenérie kolem vás. Průzračná voda, odraz hor na hladině jezera, to všechno vytváří atmosféru, která vás okouzlí a pohltí.

Charyn Canyon, Arizona po kazašsku

A pak ještě jeden vrchol. Charyn Canyon. Stojíš na okraji a máš pocit, že koukáš na Arizonu, jen trochu rozjařenou. Skály do všech odstínů oranžové a červené, tvary připomínající věže, hradby i draky. A my jsme se mezi tím cítili jako trpaslíci v kulisách fantasy filmu.

Slezli jsme dolů k řece Charyn, rozložili stany a čekali, až se setmí. A pak přišla ta noc. Ticho a nad hlavou obloha, která vypadala jako rozlitá galaxie. Miliony hvězd, tak blízko, že měl člověk chuť natáhnout ruku a jednu si vzít jako suvenýr.

Zelený bazar, orchestr barev a chutí

Horký den nás zavedl na Zelený bazar. A to byla kapitola sama pro sebe. Stánky přetékaly horami ořechů, sušeného ovoce, bylinek a koření. Prodavači nás nenechali jen koukat, pořád nám někdo strkal do ruky pistácie, meruňky nebo sušené fíky. Smích, smlouvání, ochutnávání.

Návrat do Almaty a rytmus ulic

Po dnech strávených v horách, kdy nám společnost dělaly jen špičky Tien-Šanu, jezera s tyrkysovou hladinou a ticho přírody, přichází kontrast, který má své kouzlo - návrat do Almaty. Návrat do města, kde to žije, kde se ulice plní lidmi, kavárnami a vůněmi, které lákají k ochutnání všeho, co místní kuchyně nabízí.

Gastronomické objevy

Kazachstánská kuchyně je pořádná dávka autenticity a tradice. Sednout si do místní hospůdky, znamená stát se součástí kazašského života. Od první chvíle, kdy na stůl přistane čaj s mlékem a drobnými sladkostmi, až po hlavní chody. Nenechali jsme si ujít klasiku: plov, vonící po koření a česneku, a samozřejmě šašlik – voňavé špízy z masa grilované na uhlí, které jsou v Kazachstánu skoro povinností. Pro odvážnější je tu i kumys, fermentované kobylí mléko, jehož chuť vás možná překvapí, ale rozhodně patří k zážitkům, které stojí za to vyzkoušet.

Almaty po setmění. Když padne tma, Almaty se mění. Svítící bulváry, moderní bary i staré čajovny nabízejí nekonečné možnosti, jak trávit večer. My jsme se rozhodli střídavě ponořit do obojího – tradiční atmosféry i moderní zábavy. V jedné čajovně jsme poseděli na kobercích a ochutnali silný černý čaj s domácími sladkostmi, zatímco venku na rušném náměstí hrála živá hudba a kolem proudily davy. Jinde jsme zas našli bar s výhledem na celé město, kde se podávaly koktejly a hrála hudba, která by klidně mohla patřit do Berlína nebo Londýna.

Je zvláštní, jak se tyhle dva světy, klid hor a ruch velkoměsta, doplňují. Po dnech strávených v přírodě má člověk chuť znovu se ponořit do života města, nechat se pohltit davem a užít si tu správnou porci energie. Almaty je v tomhle skvělým hostitelem. Dokáže vás pohltit, ale zároveň nepůsobí přehnaně chaoticky.

Kazachstán nám ukázal svou tvář v mnoha podobách. Město, které nás tavilo čtyřiceti stupni, bazar plný chutí, večer na kopci s výhledem na tisíce světel. Hory, které nás zkoušely, poušť, která zpívala, a kaňon, kde jsme spali pod hvězdami.

Bylo to dobrodružství, kde nechyběla únava ani smích, překážky ani radost. Sdílené, prožité společně, zapsané do vzpomínek, které budou ještě dlouho vonět po koření z bazaru, hučet jako koleje nočního vlaku a zářit jako hvězdy nad Charyn Canyonem. Pokud máte chuť na dobrodružství, které není zahlceno davy turistů, Kazachstán je tím pravým místem. Pokud by ani to nestačilo, můžete směle vyrazit do sousedního Kyrgyzstánu.

https://www.zkomfortnizony.cz/post/kyrgyzstán-trek-k-ledovci-inylchek