Chcete se podívat na nejvyšší horu celého Spojeného království Velké Británie a Severního Irska? Zajeďte si do Skotska – nachází se v západní části pohoří Grampiany a jmenuje se Ben Nevis. Výstup na něj je zážitkem, je ale pár věcí, které byste o tomhle velikánovi měli vědět dřív, než se na vrchol vydáte.
Jméno hory pochází ze skotské gaelštiny Beinn Nibheis. Etymologie tohoto sousloví se různí, můžete si vybrat mezi „Zlomyslnou horou“ nebo „Horou s hlavou v oblacích“. Ani jedno pojmenování není špatně. Počasí na hoře se vskutku mění velmi rychle a nečekaně a je jen málo dnů v roce, kdy nahoře neuvidíte ani mráček. Výška Ben Nevisu v porovnání s naší Sněžkou nevypadá nijak zle (měří 1344 m n. m.), ovšem na Skotské vysočině se stoupá vždycky téměř od hladiny moře. Ve Skotsku patří mezi tzv. Munros, skotské hory vyšší než 3000 stop.
Pokud vás zastihne slušné počasí, žádné mlhy ani děště či zuřivý vítr, a navíc si zvolíte nejpohodlnější a také nejčastěji užívanou trasu, původní koňskou stezkou Glen Nevis, není výstup na horu náročný. Vrchol ale není celou dobu vidět. Průvodce uvádí zhruba 4 h na výstup nahoru, 3 h na sestup toutéž stezkou. Zdatnější jedinci nemají problém s kratším časem. V Lonely Planet se dočítáme, že jde o oblast s nejvyšším množstvím srážek v zemi. Úsměvné, nám totálně praží slunce.
Když se počasí vydaří, stává se výstup na Ben Nevis společenskou událostí. Po velkých kamenných „schodech“ stoupají svorně mladí, staří i děti všech národností vzhůru. Tedy alespoň k vodopádům a do sedla. V něm se rozprostírá kouzelné jezero Lochan Meall an t-Suidhe, jezero Na půli cesty. Ze sedla začíná cesta strmě stoupat stylem cik cak, asi necelý kilometr táhle a nekonečně dlouze. Za dobrého počasí jdou vidět nejen vedlejší údolí, fjordy a hory, ale i vzdálenější úseky West Highland Way (skotské dálkové trasy). Pokud to nevzdáte, na závěr cesty se vám ukáže něco jako nakloněná náhorní planina plná kamení.
Nejpohodlnějsí stezka (koňská – Pony Track neboli Ben Path) začíná v Achintee na východní straně údolí Glen Nevis asi 2 km od městečka Fort William. Začátek je v nadmořské výšce asi 20 m. Dá se na ni docela pohodlně napojit i od kempu, který se rozkládá o něco blíž k hoře. Kdo se nechce vracet stejnou cestou, může zkusit sestupovou trasu po opačné straně.
Vede však přes značně strmé suťovisko do sedla s kamennou mohylou, přes úzký a dlouhý skalnatý hřeben mezi Ben Nevisem a horami Carn Mor Dearg (1220 m) a Carn Dearg Meadhonach (1179 m). Pravda, je to mnohem víc zábavy než po Pony Tracku, mnohem náročnější, byť jde o sestup, ale zkratka to rozhodně není, dojdete zpět až ve večerních hodinách.
Zdroje o oblasti uvádějí, že hora je skoro celý rok zahalená do husté mlhy. Průměrná roční teplota na vrcholu je – 0,5 °C a v průměru je na vrcholu každoročně zaznamenáno téměř 300 bouřek. Průměrně spadne asi 4 500 mm srážek. Sníh se tu vyskytuje po celý rok, obzvláště na severní straně.
My máme ale nebývalé štěstí, snad odměna za ty dny námahy, než jsme sem přes Vysočinu doputovali. Je slunečno, rychlý vítr žene mraky od oceánu na pevninu.
Skotsko Conic Hill a jezero Loch Lomond
Máme namířeno do vesnice Balmaha na východním břehu jezera Loch Lomond. Již z dálky vidíme charakteristický kopec Conic Hill, pod nímž se víska nachází. Z jeho vrcholu lze spatřit zdejší krajinu jako na dlani.
Přestože trasa není značená tak, jak to známe od nás, ztratit se tu téměř nemůžete. Na vrchol vede pouze jedna zablácená pěšinka. Conic Hill je navíc mezi turisty poměrně populárním vrcholkem, takže se nemusíte bát, že byste na vrcholu byli sami.
Pěšinka vás vede mezi dva menší kopečky.Vystupujeme na jeden z prvních vrcholků, ze kterého se nám otevírá výhled na nejstarší skotské chráněné území, Loch Lomond a Trossachs. Po několika dalších minutách přicházíme na vrchol Conic Hill (361 m).
Conic Hill je prvním vyšším „kopcem“, ze kterého se můžeme pokochat pohledy na jih, kde se rozkládá skotská nížina (Lowlands) a na sever, kde začínají vystupovat již první vrcholky skotské vysočiny (Highlands).
Ben Venue 725 m.n.m. nad Loch Katrine
Název Ben Venue pochází ze skotské gaelštiny a znamená "Miniaturní hory". Ben Venue má dva vrcholy. Východní je vysoký 725 metrů nad mořem, západní je nedaleko a je o 2 metry vyšší. Navštívili jsme jezerní oblast národního parku THE TROSSACHS, kde zbojničil známý Rob Roy.
Prohlédli jsme si krásné jezero Loch Katrine proslavené díky Walteru Scottovi i okolní hory. Po nočním přejezdu z Canterbury si někteří tady dali ranní koupel a všichni jsme vyrazili na kopec Ben Venue.
Ostrov Skye pohoří Cuillins
Buďme neskromní. Na Isle of Skye je jedna z nejhezčích krajin planety. Je to největší a nejsevernější ostrov Vnitřních Hebrid - souostroví bičovaného nelítostným Atlantikem, ležícího jako ochranná hráz před západním pobřežím Skotska. Na ostrově Skye platí přísloví: "Nelíbí se ti skotské počasí? Počkej 10 minut."
Vikingové nazývali Hebridy „Ostrovy na kraji moře“ a pro největší z nich si vymysleli výstižné jméno „Ostrov mraků“. Ze staré galštiny pochází i druhá přezdívka ostrova: „Eilean á Cheo“ neboli Ostrov mlhy.
Ať mraky, či mlha, o vodu tady rozhodně nouze není, protože Atlantik pilně dodává jednu tlakovou níži za druhou. Možná, že pár mraků není pro začátek špatný nápad, aby člověk nezažil takový šok.
Dřív byl Skye k dosažení pouze trajektem, od roku 1995 je s pevninou spojený mostem Skye Bridge. Hlavní město Portree je se svými 2 500 obyvateli jakýmsi ostrovem civilizace uprostřed divočiny, kde kromě špalíru pastelově barevných dřevěných domků najdete i hrstku galerií a pubů s dobrým černým pivem.
Skye si nezamiluje každý: nabízí totiž typicky skotskou krajinu téměř bez stromů a horská úpatí, která jsou ještě začátkem května skoupá na zeleň. K tomu si přidejte nikdy neutichající vítr a klima, kdy se denně dají zažít všechna roční období.
Má to svou výhodu: když se ráno probudíte do deště, není důvod zoufat. Než spořádáte vynikající porridge (teplá ovesná kaše s čerstvými malinami a borůvkami) a míchaná vajíčka s uzeným lososem, tedy typicky skotskou snídani, už se venku směje sluníčko. A nebo taky ne.
Skotsko prostě není nic pro teplomilné mazánky. Kdo chce všechnu tu nádheru vidět, nesmí být bábovka. Pro místní obyvatele špatné počasí neexistuje vůbec a i nám je brzy jasné, že tenhle rozmanitý ostrov je kouzelný i v dešti. A i déšť je tady speciální. Díky silnému větru totiž prší většinou horizontálně. Po takovém dešti budete mít s největší pravděpodobností mokré i spodní prádlo.
Skye je rozmanité místo, je jakýmsi miniaturním Skotskem koncentrovaným na plochu 1656 km² se všemi highlighty skotské krajiny: horami, strmými útesy, bizarními skalními formacemi, jezery (tzv. Lochs), fjordy, dramatickými vodopády, malebnými zátokami i karibsky bílými plážemi.
Zamilujete si už na pohled šťavnaté pastviny, ospalé osady i typicky bílé domky fotogenicky poházené do otevřené krajiny. A samozřejmě ovce a znovu ovce, obzvlášť na jaře, když se počet stád jehňaty téměř zdvojnásobí.
Kdo hledá dobrodružství a idylu, je zde na správném místě. Také díky pohodovým, přátelským, permanentně dobře naladěným Skotům. Tvrdošíjnost ostrov totiž většinou odmění magickým světlem, které slunce dokáže vykouzlit jen na severu. Když se obloha najednou protrhne a olověnými mraky prorazí šípy slunečních paprsků, je celý ostrov zaplaven úžasnou paletou barev.
A to nejen navečer, kdy slunce krajinu zbarví teplými tóny hořčice, ale po celý den, kdy se ostrov koupe v nádherné modři. Tady můžete na pár dní vystoupit z nezadržitelného toku času, a to nejen díky často chybějícímu mobilnímu signálu. Svět se zde mění se světlem jako chameleon, kdy včerejší panorama vypadá dnes úplně jinak.
Cestou na ostrov Skye navštěvujeme hrad Eilean Donan. Je jedním z nejnavštěvovanějších hradů ve Skotsku. Drží si také své prvenství, co se fotografování týče. Jde prý o nejvíce a nejčastěji fotografovaný hrad na světě vůbec.
Původní hrad byl postaven kolem roku 1220 Alexandrem II. jako nutná ochrana proti nájezdům Vikingů. Ti měli již od roku 800 až do roku 1266 pod svou nadvládou a v područí velkou část severního Skotska. Místo se ukázalo jako velmi strategické, protože se k němu dalo dostat jen po vodě. Traduje se, že k obraně hradu v době jeho největšího rozkvětu postačil při nájezdu pouze chlapec a dva bojovníci.
Highlands – whisky pro horaly ze Skotské vysočiny
Ačkoliv je whisky oblíbená v řadě zemí, především v anglicky mluvících, s jednou zemí máme whisky spojenou přímo bytostně. Tou zemí je samozřejmě Skotsko a jeho proslulá, podle zákona minimálně dvakrát, destilovaná skotská whisky.
Protože se pohybujeme v největším regionu, kterým je oblast Highlands, kde je v současnosti přes 30 různých palíren - nemůžeme tohle koštování vynechat ani my. Jde o oblast plnou jezer (lochs) a horských údolí (glens) a najdeme zde i nejvyšší horu Velké Británie, Jelikož jde o oblast poměrně rozsáhlou, najdeme zde také poměrně rozličné skotské. Přesto lze vypozorovat některé charakteristické rysy.
Zdejší whisky jsou tak označovány jako chuťově bohaté, částečně kouřové a mnohdy také rašelinové. Whisky z Highlands lze tedy zařadit spíše mezi ty drsnější. Zkrátka pití pro pořádné horaly. Tak tedy SLÁINTE MHATH! Na zdraví!