Bali se pro nás stalo i jakousi základnou, či odrazovým můstkem za poznáním nedalekých sousedních ostrovů Jávy nebo Lomboku. Pokud milujete přírodu, milujete napětí a obdivujete sopky, pak by na předním místě vašeho cestovního seznamu neměl chybět jávský Národní park Bromo - Tengger - Semeru, který leží v nadmořské výšce od 750 až do 3 670 metrů a taktéž na Jávě ležící úžasné kráterové jezero Kawah Ijen v Náhorní plošině Ijen.
Majestátní Bromo
Sopka Bromo se nachází na východní Jávě v národním Bromo-Tengger-Semeru. Tento park dostal jméno po dvou sopkách, které se v něm nachází - Bromo a Semeru. Tengger je nejen název samotné kaldery, respektive celého vulkanického komplexu, ale také jméno etnické skupiny pocházející z této oblasti. Jelikož Bromo má "jen" 2 329 m.n.m., známé scenérii dominuje spíše Semeru, nejvyšší sopka na ostrově Jáva, která dosahuje výšky 3 676 m.n.m.
Hned vedle Bromo, které je z vyhlídky vidět až do kráteru, stojí méně známá sopka Batok (2 440 m.n.m.), která už je však zcela vyhaslá. Dále se tu nachází i gunung Widodaren, gunung Watangan a gunung Kursi. Sopka Bromo je aktivní a poslední erupce proběhla v roce 2016.
Mnohokráte jsme viděli sopky Batok, Kursi a stále kouřící Bromo na fotkách, ale to co vidíte v reálu je něco úplně jiného, neskutečného. Nejen tyto sopky, které navštěvujeme, ale všechny zdejší sopky se zde nacházejí v nejaktivnější sopečné oblasti na světě. Tato krajina ve vás vyvolá opravdový respekt a v hlavě se vám honí ty nejkatastrofičtější scénáře a říkáte si co kdyby?
K sopce Bromo (2 392 metrů) jsme se vydali z Bali. Trajektem jsme přepluli krátkou tříkilometrovou Balijskou úžinu a podél pobřeží Madurského průlivu přijeli do přímořského města Probolingo a dále přes Sukapuru, Wonokerto a Nagadisari, což je vstupní brána jak do Národního parku, tak do kouzelné horské vesničky Cemoro Lawangu.
Na konci této pestrobarevné vesnice, se před námi objevil neskutečně fotogenický začínající kráter vyhaslé sopky Gunung Tengger, jehož průměr je přibližně osm kilometrů. Sopky Kursi, Batok s „useknutou" špičkou se zvrásněnými svahy a stále kouřící Bromo je pohled, nad kterým se tají dech.
Bromo je pro místní obyvatele horou posvátnou, každý rok se tu konají oslavy, při nichž obyvatelé z dalekého okolí prosí bohy o požehnání. Název Bromo pochází ze jména Brahma, což je hinduistický bůh-stvořitel. Není tedy divu, že jí místní obyvatelé tolik věnují pozornost. Ačkoli většinou vypadá kráter klidně a sopka nepůsobí nijak nebezpečně, několikrát už ukázala, co v sobě skrývá za ohromnou sílu.
Kawah Ijen, výstup na sopečný monument východní Jávy
Sopka Kawah Ijen se nachází na východní Jávě v blízkosti městečka Banyuwangi, cca 900 km východně od hlavního města Jakarta. Výstup na její kráter je jak cesta do pekla.
Indonéská Jáva se chlubí hned dvěma světovými unikáty. Jeden z nich se nachází na západním cípu země a je jím zcela ojedinělá těžba síry na dně kráteru aktivní sopky. Druhým unikátem je nejkyselejší jezero na světě. Vzniklo společně s dešťovou vodou a sirnými výpary přímo v kráteru.
Vzniklo tak jezero plné kyseliny sírové, s jasně zelenou barvou, o velikosti zhruba jednoho kilometru. Aby vědci mohli změřit kyselost vody uprostřed jezera, museli plout v gumových člunech a speciálními rukavicemi odebírat vzorky. Naměřili rekordní PH 0.4 (pro srovnání běžná užitková voda má PH 7), které dělá z této vodní plochy nejkyselejší jezero na světě. Sirný potok, který z 50 stupňového jezera vytéká tak zaplavuje okolí, které překvapivě bují živou vegetací.
Vše je pokrytou žlutou sírou, ve vzduchu je síra cítit rovněž a občas není díky sirným výparům na krok vidět. Kráter Kawah Ijenu leží ve výšce 2148 metrů. Když vyjdete na jeho vrchol, otevře se vám pohled na ohromné a nádherné modrozelené sirné jezírko, které leží uvnitř kráteru (vyhněte se pokušení v něm smočit ruce, díky síře obsahuje spíš kyselinu než vodu).
Horníci z kráteru Kawah Ijen nemají život jako peříčko. Na zádech jim totiž leží deset hodin denně sto kilo síry. S košíky narvanými sírou se táhnou až z útrob kráteru. Každý den se tak dělníci ocitají někde na hranici mezi nebem, peklem a smrtí.
Horník začíná práci v noci. Deset hodin denně, šest dní v týdnu. Jeho úkolem je donést co nejvíc síry do náklaďáku čínské společnosti stojícího na parkovišti pod kopcem.
Ke kráteru stoupáme společně. Všichni znají trochu anglických slovíček a tak konverzujeme a vtipkujeme. K nám se připojil Muhidin. Je malý, hubený, se šibalským úsměvem na tváři. Tak jako všichni tady. Odvážím se vyslovit otázku, která mě pálí už několik hodin: „Máš svou práci rád?“ Rozesměje se a odvětí „Ano, mám svou práci rád. Žádnou jinou nemám."
Každý horník nosí 60 až 100 kg síry v košících, které si pletou z bambusu. Všichni horníci bez pochyby nosí na zádech víc, než sami váží. I my zkoušíme bambusové košíky s naloženou sírou zvednou ze země, ani se nehnou !
Na živobytí zde, bychom si nevydělali ani náhodou. A co za to ? Dva dolary. Jenže jim to nevadí, nic nemají, vystačí si s úsměvem na tváři a krabičkou cigaret. Neprosí o bakšiš, nestěžují si na svůj život a ještě se při své práci stihnou mezi sebou pobavit vzájemným pošťuchováním.
Bali
A jak vypadá neopakovatelná atmosféra na Bali. Čím to, že Bali je tak kouzelným místem?