Po šesti měsících návrat na místo činu. Po letním trekování na kopcích a raftování na Neretvě vyrážíme do zimní sněhem pokryté Bosny a Hercegoviny na skialpových prkýnkách. Slunce nám svítí na všechny výstupové dny, partička je veselá a hravá, ale pro malé množství sněhu na jižních svazích absolvujeme docela invenční sjezdy. Aneb nahoru nepoletíš a dole Tě najdou!
Na skialpech procházíme bělostné vrcholky zcela opuštěného pohoří Bjelašnica a Visočica. Bjelašnica leží bezprostředně u Sarajeva a nabízí tak zimní lyžařské vyžití. Vzájemná blízkost hor a městské metropole s hotely a bary byla jedním z faktorů, které pomohly získat Sarajevu status olympijského města. Zimními olympijskými hrami v roce 1984 žila tehdy celá Jugoslávie.
V Bjelašnici se konaly mírové souboje v mužském sjezdovém lyžování a maskot her, vlček Vučko, se usmíval z triček, hrníčku i odznáčků. Do rozpadu Titovy Jugoslávie zbývalo šest let. Pak se hory staly nárazníkovým pásmem mezi bosenskou vládou a nepřátelskými jednotkami. Nyní je Bjelašnica středisko se čtveřicí lanovek a na úpatí svahu vyrostlo hotelové a rezidenční letovisko s velkokapacitními parkovišti, Takže honem pryč.
Nám je základním táborem muslimská vesnička Umoljani, kde nás kromě ubytování hýčkají i gastronomickými hody. V těchto bosenských horách se nám daří zdolat vrcholy Bjelašnica (2 067 m), Mali Strug (1 923 m), Subar (1 820 m) se skvělými výhledy na Vito (1 960 m), Krvavac (2 062 m) a další bezejmenné brdy a brdečky.
A mimochodem. Tyhle krásné kopce si zaslouží prozkoumat i v létě v pohorkách. https://www.zkomfortnizony.cz/post/bosna-a-hercegovina-orient-uprostřed-evropy