Bosna a Hercegovina má stále u mnohých pověst nepříliš bezpečné země, která dodnes trpí následky občanské války včetně minových polí. Pravda je taková, že občanská válka zde skončila před téměř 27 lety a naprostá většina minových polí byla lokalizována. A tak jsme se vydali ji prozkoumat.
Je to malá země plná úchvatných vápencových pohoří, divokých řek a také neuvěřitelně přátelských a pohostinných lidí. Putování začínáme v Sarajevu na mostě, kde byl spáchán atentát na následníka trůnu, Františka Ferdinanda d´Este. Vychutnáváme středomořskou atmosféru v hercegovském Mostaru, který leží jen hodinu cesty od jadranských pláží. Jako milovníci strmých skalnatých štítů a náročných terénů přicházíme na své i při výstupu na nejvyšší vrchol Bosny a Hercegoviny Maglić. Nevynecháváme ani dobrodružný sjezd smaragdově zbarvené řeky Neretva na raftu. Prostě Bosna a Hercegovina nabízí perfektní způsob, jak si užít outdoorové aktivity v srdci nádherné divoké přírody.
Pazi mine – pozor miny
Bosna a Hercegovina dosud drží prvenství nejvíce zaminované země Evropy. Smutné dědictví války, která provázela rozpad bývalé Jugoslávie. Většina zaminovaných území je označena červenými cedulemi s lebkou a žlutými pásky s nápisem Pazi Mine. Přesto se doporučuje mít při návštěvě hor Bosny a Hercegoviny alespoň základní povědomí, kde se potenciálně rizikové oblasti nacházejí. Mapy minových polí i vyčištěných oblastí lze sehnat například přes organizaci BHMAC, která se odminováním země dlouhodobě zabývá.
Raftování na Neretvě
Neretva je bez pochyby nejkrásnější řeka Bosny. Za příznivého Stavu vody je to perla pro vodáky. Má nádhernou průzračnou vodu a místy se prodírá skrz vápencové soutěsky a údolí. Dodnes zde žijí raci a želvy. Voda je tak čistá, že na některých klidných místech je
vidět téměř 10 metrů hluboko. Neretva (srbsky Неретва) je řeka v Bosně a Hercegovině (Hercegovsko-neretvanský kanton) a Chorvatsku (Dubrovnicko-neretvanská župa). Pramení v Dinárských horách a teče na jih, kde ústí deltou do Jaderského moře. Je 225 km dlouhá; 203 km jejího toku je na území Bosny a Hercegoviny a 22 v Chorvatsku. Povodí má rozlohu 5600 km². Je jedinou řekou na území Bosny a Hercegoviny, které se do Jaderského moře vlévá. Řeka Neretva a její kaňon jsou ideální pro velmi oblíbený rafting. Na úseku zhruba 18 km zažijete jak klidný rafting a procvičíte si své svaly pádlováním, tak i trochu adrenalinu. Ale není třeba strach, protože celou cestu v každém raftu je zkušený skiper (až na toho našeho), který přesně ví kudy proplout.
Přijíždíme k řece, bereme si vesty, helmy a pádla a nasedáme do našeho raftu. S pohledem na vodu a četbu průvodce nemáme žádné větší starosti. jak si se splutím poradíme. Chyba úsudku.
Fasujeme místního kormidelníka, který má něco proti tomu dávat pádlo vůbec do vody a tak se více méně snažíme řídit loď sami. To reálně vypadá tak, že si to šněrujeme zleva doprava s malými přestávkami, kdy se podaří loď držet opravdu rovně. Místnímu týpkovi je to tak nějak jedno. Nervy ztrácí až když do peřejí najíždíme zádí lodi. Jeho reakce se projevuje hlasitým křikem : "paddle, paddle, paddle, not back". Vidíme ho poprvé smočit pádlo a nějak interreagovat. Není to samozřejmě nic platné, najíždíme na balvan. Zůstáváme viset středem lodi na místě a ani jeho houpavé pohyby k vyproštění nepomáhají. Péťa skáče do vody a pomáhá posunout naši uvízlou bárku. Daří se a pokračujeme ve splutí Neretvy. Bereme tedy na vědomí že kormidelník moc nespolupracuje, páč má plné ruce práce s občerstvováním a pokřikováním na ostatní rafty. Tak se snažíme více a méně úspěšně držet směr do těch největších peřejí. To se daří, začínáme být sehraní a splutí si užíváme.
Město Mostar leží na řece Neretvě
Jeho symbolem je Stari most, původně z 16. století. Za jugoslávské války byl zcela zničen. V letech 2001 až 2004 byl obnoven. Na levém břehu na most navazuje obchodní ulička kujundžiluk s krámky řemeslníků. Ze zpřístupněného minaretu mešity paši Koski Mehmeda se naskýtá nádherný výhled na celé město. Za zmínku stojí také Karađozbegova mešita, Muslibegovica kuča či zmenšenina Stareho mostu Kriva Ćuprija.
Skoky dospělosti
Takový hezký den, sluníčko svítí, až peče, obloha je modrá, lidé se usmívají a řeka dole má tu nejkrásnější smaragdovou barvu, jakou jsem kdy viděla. Ale nikde nikdo v plavkách. Taky most je prázdný. Žádní skokani, a tak tady nestojí ani žádní diváci. Jen pár lidí kráčí na druhou stranu. Začínám si říkat, že pověsti o mostu v Mostaru, odkud se místní mladíci vrhají dolů do řeky, jsou jen legendou. Možná se tady skáče jen o Vánocích. Nebo výhradně osmý den v týdnu. Anebo ve starých pověstech jadranských, kdo ví.
Ale najednou se na zábradlí vyšvihne vyrýsovaný mladík. Poslední nadechnutí vzduchu do plic a potom následuje střemhlavý pád do hlubin řeky Neretva. Že je to nebezpečné? Inu, občas také někdo zemře, to je pravda. Ale tak prostě vypadá zábava na památce, která je od roku 2005 na seznamu UNESCO.
Každoročně se na konci července konají tzv. skoky dospělosti. Tuto trochu nebezpečnou zábavu provozují mladí muži na mostě už od roku 1664! V té době šlo hlavně ukázat místním krasavicím odvahu a mužnost. Nyní jde o jednu z hlavních atrakcí, které do města Mostar lákají turisty z celého světa. A samozřejmě na místní dívky to působí stále.
Stari most
Most přes řeku Neretvu pochází z 16. století. Navrhnul ho turecký architekt Mimar Hajrudin a slavnostnímu otevření stavby roku 1566 přihlížel i sultán Sulejman Nádherný.
Klene se zhruba dvacet metrů nad hladinou Neretvy (záleží samozřejmě na výšce hladiny řeky), je třicet metrů dlouhý a čtyři metry široký, konstruovaný do tvaru sedla. Stavitel Hajrudin ho označil za nezničitelný.
Na stavbě mostu se podíleli stavitelé, architekti a kameníci ze všech koutů Balkánského poolostrova. Při stavbě museli překonat mnoho rozdílů mezi sebou a spojit nejen vědomosti, ale i rozdílné stavařské styly. Most přežil v průběhu staletí mnohé hrozby, dokonce i vpád nacistů, kteří zpustošili celou zemi. Nevydržel až chorvatské bombardování v listopadu 1993.
Architektonicky unikátní most přes řeku Neretvu spojoval chorvatskou a muslimskou část města. Kromě toho, že se stal symbolem soužití odlišných kultur, měl i další využití. Po staletí na něm například mladí muži dokazovali svou statečnost takzvaným skokem dospělosti.
Mostar byl před válkou možná vůbec nejintegrovanějším městem v celé Jugoslávii. Propuknutí bojů počátkem devadesátých let ovšem postupně vedlo k proměně multikulturního centra v symbol válečného chaosu. Chorvaté, již ještě o několik měsíců dříve žili s bosenskými Muslimy v míru v ulicích jednoho města, stanuli po boku Srbů a označili Muslimy za nájezdníky, které je potřeba zlikvidovat. Starý most byl dominantou, která vliv osmanské říše připomínala. V listopadu 1993 ho přesně mířené chorvatské odstřelování zničilo.
Na rekonstrukci čekal jedenáct let, třiadvacátého července 2004 se ale Mostar oblékl do slavnostního. Opravený most přes Neretvu se měl opět stát symbolem spojení různých kultur. „Most má před sebou skvělou budoucnost. Nejde o kostel nebo mešitu, most slouží všem,“ prohlásil Amir Pasic, který za rekonstrukci zodpovídal.
Je to opravdu zážitek projít se po takto obnovené památce, která opět spojuje lidi na o obou březích této smaragdové řeky. Hledíc na ně, jak si dělají selfíčka na místě, kde čára mezi nenávistí a společným životem byla kdysi opravdu velmi tenká a křehká, má jakousi trpkou příchuť. Člověka to nutí se zamyslet a vidět tenhle most jako velký symbol tolerance.
Kdysi byl symbolem války, dnes se z mostarského mostu znovu závodí ve skocích do vody
Z vrcholku mostu do řeky Neretvy je to 21 metrů a skok trvá asi 3 sekundy. Diváci ale s jásáním vždycky čekají až na chvíli, kdy soutěžící vykoukne zpod hladiny. Tradice je stará skoro půl tisíciletí. V Bosně a Hercegovině se traduje, že letošní ročník je čtyřstý padesátý první.
Soutěž vychází z mladických skoků dospělosti, je stará skoro jako most sám. Jak vysvětluje jeden z místních, nejde jen o skok samotný. „Hloubka Neretvy je v tomto místě v létě asi pět metrů. Dno je písčité a při skoku se ho dotkneme rukou. Z hrany mostu je to na hladinu 21 metrů. Nejobtížnější moment celého skoku nastává právě při dopadu do vody. Nejde jen o výšku, ze které se skáče, ale také o rychlost proudu, který tady dosahuje tří metrů za vteřinu.“
Důležitá je také technika. „Skokan by měl roztáhnout ruce, aby mohl za letu, který trvá tři vteřiny, balancovat a aby dopadl do vody správně – s co nejmenším odporem těla. Nezkušený skokan by se mohl převrátit a dopadnout třeba na záda. První skok se proto neskáče po hlavě, ale po nohách,“ dodává Adil.
A co se může stát, když skáče amatér? „Měli jsme případy zlomených nohou, natržených svalů, vykloubení ruky, popraskaných žilek a různých pohmožděnin, vyraženého dechu nebo i překousnutého jazyka,“ vypočítává. Známé jsou ale i horší případy. Skok z mostu stál před pár lety život brněnského mladíka. Most v Mostaru se pravidelně stává dějištěm soutěže Red Bull Cliff Diving. Pro skoky do vody se ale uprostřed mostu ještě buduje speciální věž.
Bosanski Maglić
Maglič je s výškou 2386 m n. m. nejvyšší horou Bosny a Hercegoviny. Leží v Republice srbské, na jihovýchodě území státu při hranici s Černou Horou, 25 km jižně od Foči. Bosanski Maglić má podobu vápencové pyramidy, se strmými, až 700 m vysokými skalními stěnami k severu, východu a západu. Pouze na jihu přechází do travnatého sedla (2330 m)
Při výstupu z bosenské strany je naším výchozím místem obec Tjentište (560 m n. m.) v údolí Sutjesky, odkud vede nejprve asfaltová, později makadamová cesta do 20 km vzdáleného sedla Prijevor (1668 m n. m.). Z Prijevoru vede zajištěná výstupová cesta na Bosanski Maglić, je trochu exponovaná. Alternativou je pokračovat po cestě měnící se v pěšinu až k Trnovačkému jezeru (1517 m n. m.) – to leží sice již v Černé Hoře, ale překračování státní hranice je zde povoleno, hranice dokonce není v terénu ani vyznačena. U jezera je možné za poplatek stanovat.
Závěrem se sluší dodat, že cesta do těchto zemí bývá klasicky taková gastro tour... Místními specialitami jsou čevabčiči, burek, dolma, sarma, pilaf, guláš, ajvar a celá řada východních sladkostí. Nejlepší místní vína pocházejí z Hercegoviny, kde je klima vhodné pro pěstování vinné révy. Naopak, v Bosně se vyrábí švestková nebo jablečná rakije.
