V roce 1967 otevřená, kolem 3 km dlouhá feráta na přední Tofanu je jedním z nejkrásnějších, klasických zajištěných výstupů v Dolomitech. Užíváme si nekonečné, často úzké police podél propasti a nádherné výhledy na skupinu Fane.
Tofana je mohutná skupina třítisícových vrcholů nacházející se v pohoří Dolomity v Itálii a tvořící kulisu městu Cortina d'Ampezzo. Skupina se skládá ze tří vrcholů : Tofana di Rozes (3225 m. n. m.), Tofana di Mezzo (nejvyšší vrchol, 3244 m n. m.) a nejméně navštěvovaná Tofana di Dentro (3238 m n. m.).
Vrchol Mezzo je zároveň s Marmoladou a Antelaem jednou z nejvyšších hor Dolomit. Celý masiv je doslova labyrintem cest a stezek, z nichž většina jsou chodníky typu Via ferrata té nejvyšší obtížnosti.
První světová válka se dotkla i skupiny Tofana. Proto můžeme v těchto horách vidět tolik pozůstatků války jako jsou vojáky vyhloubené tunely, štoly a jeskyně, drátěné zátarasy a dřevěné pozůstatky na mnohdy nepřístupných místech.
Zde se také psala historie počátků zajištěných cest, které tady ovšem nesloužily pro sportovní vyžití, nýbrž pomáhaly vojákům zdolávat těžký terén mezi hlídkami, bunkry a podoně.
Rozes je určitě nejpohlednější ze všech tří štítů. Od jihu nás ohromuje jeho 900 metrů vysoká stěna. Ze sedla Falzarego jdeme stezkou až ke štole Castelletto dlouhé 800 metrů, která byla vybudována za první světové války italskými vojáky jako minová štola. Posloužila v roce 1916 k odstřelení přilehlého skaliska zvaného Castelletto s pozicemi rakousko-uherské armády.
Pro průstup touto štolou je nutná svítilna a zajištění pro via ferraty. Za tunelem nastupujeme na ferratu Lipela. Ta za pomocí řetězů, ocelových lan a kramlí překonává mnoho úzkých skalnatých polic ve stěnách tak charakteristických pro skupinu Tofana.
Tunel je studený, vlhký, místy kluzký, ale téměř po celé délce zajištěný ocelovým lanem. Občas nám výstup příjemně usnadniují ocelové schody. Za chvilku jsme opět na denním světle. Vylézáme v místech, kde kempovali rakouští vojáci za 1. světové války.
Následuje dlouhá rampa, traverz, místy i mírně z kopce. V těchto místech je možno z feráty v případě nouze odejít směrem Col dei Bòs. Obcházíme poměrně velkou část hory. Po traverzu vždy následuje kolmější výstup stěnou vzhůru a pod námi se postupně objevují čím dál hlubší srázy s pohledem dolu do údolí i na okolní horské velikány.
Závěrečná část výstupu feratou vede od rozcestí vpravo (rozcestník Tre Dita 2694 mnm a Tofana di Rozes 3225 mnm) kolmo vzhůru. Další cesta (odbočka vlevo) vrchol obchází a je to také druhá možná ústupová cesta. V této části je občas místy namrzlo. Úsek na vrchol již není feratou, ale po štěrkové cestičce, sněhu nebo kamenech, podle ročního období. Lehce a plni radosti z cesty a výhledů jej zdoláváme.
Ferrata Giovanni Lipella na Tofanu di Rozes je náročná hlavně svou délkou a pohybem ve velké nadmořské výšce 3000 m. Znovu se potvrzuje, že ferraty nás dovedou na místa, kde se srdce rozbuší a dech zatají a to jsou naše známky stoprocentní závislosti v téhle aktivitě.
