Skialpinismus je pohyb na lyžích ve volném horském terénu. Stoupání do kopce umožňuje speciální vázání a pásy nalepené na skluznici. Stoupání na pásech do svahů o různě velkých sklonech je umožněno díky orientaci chloupků dozadu. Pokud se pohybujete vpřed, chloupky se uhlazují k pásu a umožňují skluz, naopak při pohybu vzad se postaví a zabrání posunu skialpinisty dolů ze svahu.
Historicky neodmyslitelnou součástí vysokohorských lyží jsou tulení pásy, později označované jako pásy stoupací. Pro jejich stoupavou schopnost, která nezávisí na druhu sněhu, je třeba dát přednost pásům před stoupacím voskem.
V minulosti se používalo pásů, které se připínali. Byly našity na popruhy a připevněny na lyže přezkami a postranními řemínky. Tyto pásy měly však různé nevýhody, jako například velkou váhu a možnost zlomení přezek. Mezi lyží a pásem se také často utvořily sněhové nášlapky a pak sjezd s takovými pásy byl skutečně trýzní. Konečně ztěžovaly tyto pásy přejíždění svahů napříč.
Historickým mezníkem se stalo v roce 1976 představení prvních pásů od firmy Pomoca opatřených lepidlem, takže složité přivazování pomocí popruhů se už dále nepoužívalo.
Tulení, nebo také stoupací pásy, se někdy, kromě pohybu vzhůru, používají při sjezdech s velkým batohem za obtížných sněhových podmínek či terénu, aby zbrzdily pohyb lyžaře dolů.
Zvláštní použití pro přechody pohoří nebo při rovinatých terénech mají „pásečky“, které mají šířku kolem 38 milimetrů. Na výstupy často stačí, a když potřebujeme sjet jenom pár výškových metrů, nesundávají se, a po hranách jedeme, aniž by se tyto pásečky dotýkaly sněhu. Tedy stejně rychle jako bez nich.
S lepidlem se brzy rozšířily dva způsoby uchycení – buď jenom za špičku lyže, nebo top-fix. V prvním případě je na špičce pásu ocelové obdélníkové oko, které se převléká přes špičku lyže. Pás se následně přihladí ke skluznici a je ukončen pět až deset centimetrů před patou lyže.
Pro snadnější sundávání bývá opatřen malým okem z popruhu, zamezí se tak zranění prstů při snaze sundat namrzlé pásy. Na uchycení top-fix je na „patě“ přinýtován plochý plechový háček. Ten se zasune do výřezu v patě lyže a přes špičku lyže se opět převlékne kovové oko s gumou, která vypíná pás. Opět se přihladí ke skluznici lyže a může se vyrazit do kopce.
Lepidlo na nových pásech vydrží v závislosti na četnosti použití i několik sezón. U těch, kteří ročně stráví při skialpinismu několik desítek dní, je životnost lepidla tak dvě sezóny, při intenzivnějším používání pak sezóna jedna. Potom se lepicí vrstva musí obnovit. K lepšímu skluzu pásů a zamezení lepení sněhu jsou k dostání vosky, ať už ve spreji, nebo v klasickém pevném skupenství. Za určitých nepříznivých klimatických podmínek však lepení sněhu na pásy nezabrání ani tyto pomůcky.
Velké množství firem nabízí tulení pásy, ať už z jednoduše zapleteného mohairu, nebo dvojitě kombinace mohairu a nylonu, nebo čistě nylonové pásy.
V České republice patří mezi nejrozšířenější Colltex, Pomoca a Salewa. Z mohairu se vyrábějí rychlé závodní pásy s výborným skluzem a záběrem, jejich nevýhodou je potom menší životnost oproti pásům dvojitým (také dobrý skluz a velká životnost) a oproti nesnadno zničitelným pásům kombinovaným a nylonovým. Tulení pásy jsou pro klasický skialpinismus k dostání v různých šířkách i délkách.