Chození na pásech v Bulharsku v pohoří Rila a Pirin má svá romantická kouzla. Ráno nasadíte stoupací tulení pásy, vylezete třeba na nejvyšší horu celého balkánu Musalu a pak svištíte na lyžích dolů. Spolulyžníci jako milovnnící příkrých adrenalinových sjezdů v hlubokém prašanu si jízdu dolů maximálně užívají.
Já nelyžař s hrůzou v očích a s myšlenkou, že nahoru nepoletím a dole mě najdou, to prostě nějak dolů sešoupu. Pak si dáte horké termály pod širým nebem a uděláte si hlad na výborné bulharské speciality. Večer nastává "gastro porno" v místních krčmách. A tak ráno nanovo a pořád dokola...
Úplně nakonec se sluší řící, že Musala je kopec na kterém jsem stála s velkou pokorou. Je to kopec, z kterého mě před pár lety svážel vrtulník na JIP do Sofie. Pro odvážné zde: https://www.zkomfortnizony.cz/post/balkánské-dobrodružství-na-musale
A i když se mě občas při výstupu honí hlavou myšlenky na ten okamžik, ten nádherný zimní výstup na skialpech na nejvyšší vrchol Balkánu Musalu 2.925 m.n.m. si užívám. Musala pro mne vždycky bude mít Genius loci.
