V koňském sedle putujeme v horách Ťan Šanu přes vysoká sedla a zelená údolí. Pozorujeme rozlehlou, otevřenou krajinu kolem jezera Song Kol, v dálce lemovanou hradbou majestátních vrcholů. Na koních putujeme ze sedla Kyzart (2.685 m) k jezeru Song-Kol (3.016 m).
Kyrgyzstán je víc jak z devadesáti procent tvořen horami a většina země leží nad hranicí 3000 metrů. Dominantní pohoří Ťan-Šan na jihovýchodě země je pokryté rozsáhlými ledovci s nejdelším sněhovo ledovým splazem Inylchek, kam jsme se na treku taky podívali. https://www.zkomfortnizony.cz/post/kyrgyzstán-trek-k-ledovci-inylchek
Země má nebetyčné štíty s nejvyšším Pik Pobedy (7.439 m) a jeho ostrými vrcholy v národním parku Ala Archa. Divokosti a rozlehlosti Ťan-Šanu nemůže konkurovat žádné z evropských pohoří.
Dobrou volbou jak nahlédnout do života pastevců je návštěva jezera Song Kol ve středním Kyrgyzstánu. Tuhle návštěvu v koňském sedle nemůžeme vynechat. Vždyť koně jsou pro Kyrgyzy naprosto tradičním dopravním prostředkem a nezkusit se prohánět v sedle po horských stepích by bylo jako v Kyrgyzstánu vůbec nebýt !
Na tomhle koňském dobrodružství máme i místní "průvodce". Jak se ale ukazuje, většina je v dětském věku. Na druhou stranu, v téhle zemi se na koních téměř narodily a tak se nad tím nikdo z nás nepozastavuje. Většina naší skupiny má v tom lepším případě s jízdou na koni menší zkušenosti. V tom horším případě žádné.
Kdyby moje sestra viděla, jak vypadá sedlo a uzda (na rozdíl ode mne pravidelně na koni jezdí a má jednoho svého), asi by měla pochybnosti. Každopádně pro nás to má ten správný expediční nádech a naše jezdecké "dovednosti" můžeme projevit i tak. Vím co by namítla: "Samotná jízda na koni pro laika vypadá jednoduše. Nicméně, pokud na koni nesedíte jako na kanapi, ale skutečně jezdíte, je to náročný sport, při kterém je velmi důležitá obratnost a rovnováha."
Místní "koňáci" k tomu, ale přistoupili zodpovědně. Začátečníkům dali koně starší, extrémně klidné a takové, které se nenechají vyvést z míry. A to ani tím, že se jim na zádech natřásáte zcela mimo rytmus, narušujete jim rovnováhu, kopete je do boků a taháte je tu a tam za hřívu.. Pro nás ostatní byla první meta této "vyjížďky" do přírody, že jsme dostali bujařejšího koně.
Ovládají koně telepatii ? Koně myšlenky skutečně nečtou, ale je pravda, že mistrně rozpoznávají náladu svého jezdce a umí ji báječně využít. Stejně jako lidé mají i koně svou osobnost, se kterou je třeba počítat. Míra jejich empatie se stejně jako u lidí liší. Existují koně citliví, kteří jako by plnili všechna vaše přání snad ještě dřív, než si je pomyslíte. Nebo sednete na koně „pařeza", který jde zatvrzele po svém, i kdybyste se stavěli na hlavu. Můžete také dostat „nerudu" nebo „vtipálka".
Přeskočím fázi naší výuky jízdy na koni v terénu a přenesu se rovnou do fáze, kdy každý z nás byl schopen na koni v klusu a cvalu urazit větší nebo menší vzdálenost. Nejsem žádný jezdecký talent od přírody, ale po chvilce byl tenhle koňský trek moje velká srdcovka.
Kyrgyzové volají na koně "čůčů" a my s úspěchem taky. Cval kolem jezera prostě dává křídla a způsobuje euforii.
Song Kol jako druhé největší jezero v zemi se nachází ve výšce 3.016 metrů nad mořem v rozlehlé horské pánvi. V okolí, kam jen oko dohlédne, je fascinující horská step. Žádné stromy, žádný keř, jen traviny stoupající do okolních hor a náhodné světlé puntíky představující jurty zdejších pastevců.
Okolí jezera Song-Kol je proslulé tradičním pasteveckým způsobem života v jurtách a skvělým místním kumysem. Což v tomhle kraji nepochybně patří k nezapomenutelným zážitkům.
Legenda o vzniku jezera Song Kol uvádí, že zde původně sídlil krutý vládce - chán, který přivedl do svého harému nejkrásnější dívky z celého Taň-Šanu. Slzy jejich neštěstí záhy vyplnily zdejší horskou kotlinu a vládcův palác byl zatopen vodou z nově vzniklého jezera.
V současné době má jezero délku 29 a šířku 18 kilometrů. Přestože se jedná o horské jezero, jeho hloubka dosahuje pouze 13 metrů. Během léta se břehy jezera stávají přechodným domovem pro desítky až stovky Kyrgyzů, kteří sem přivážejí svůj dobytek na zdejší pastviny „jailoo“.
Nocujeme a baštíme v tradičních pasteveckých jurtách a Ti odvážnější z nás, si prolévají hrdlo kumisem. Jurta je pastevecký kruhový stan o průměru několika metrů. Konstrukce z dřevěných roštů je pokryta kůží a celý stan jsou prý místní schopní postavit za dvě hodiny. Větrem ošlehaný týpek s venku zaparkovaným žigulíkem nás hostí kusy natrhaného chlebu lepjošky, máslem a několika druhy domácí marmelády.
Kdykoli se ukazujeme poblíž jakékoli obydlené jurty, přichází pozvání na kumys. Kumys je kyrgyzský národní nápoj, vyrobený ze zkvašeného kobylího mléka. Je lehce alkoholický a jeho chuť je pro cizince opravdu „exotická“. Ve snaze urychlit trápení při pití kumysu, do sebe kalíšek s nakyslým zapáchajícím mlékem rychle vyprazdňuji. Nicméně miska je díky bystrým hostitelům během okamžiku opět po okraj plná. Pro mě je rozhodně ochutnávka kumysu velkou zkouškou odolnosti. Místní pastevci ale nedají na kumys dopustit a pije se tady jako voda, dokonce jej pijí i děti.