Jambo! Hakuna Matata! To nejsou pouhé výkřiky Lvího krále, tohle je Zanzibar! Lidé nikam nespěchají, všechno má svůj čas a vás přepadne pocit, že tady problémy neexistují.
Zanzibar je souhrnný název skupiny ostrovů ležících 40 km od východního pobřeží Afriky. Jedná se o hlavní ostrov Unguja (běžně, ale nesprávně označovaný rovněž Zanzibar, 1658 km²), severně od něj ležící hornatý ostrov Pemba (984 km²) a dalších téměř 50 malých ostrůvků, z nichž jeden ke svému odpočinku vyhledává i slavný Bill Gates. Zanzibar autonomní stát tvořící spolu s Tanganikou jednotný stát Tanzanie. Název Tanzanie je složeninou slov Tanganika a Zanzibar.
Zanzibar, nedaleko Afriky u pobřeží Tanzánie Vás ohromí svojí exotičností, vůní koření, přívětivostí místních obyvatel, liduprázdnými plážemi s jemným bílým pískem a palmami, zachovalým podmořským světem s velkým množstvím korálů i prozatímní nedotčeností turistickým ruchem. Můžete se oddávat lenošení na pláži, sbírání lastur na pláži, šnorchlování v moři či navštívit Stone Town s bohatou historií, křivolakými uličkami a pozůstatky sultánských paláců.
Na ostrov se lze dopravit z Evropy letecky do Dar es Salamu, původně hlavního města Tanzánie a odtud pak lodním trajektem, za který zaplatíte 20 - 45 USD. My letíme linkou společnosti Etiopien Airlines přímo na letiště na ostrově. Myslete také na to, že do Tanzánie potřebujete vízum, lze ho koupit online nebo až na letišti za poplatek 50 USD.
Kombinace bělostných pláží s jemným korálovým pískem, průzračných modrých vod Indického oceánu a rovníkového slunce vyvolává pocit blaženosti téměř u každého kdo sem zavítá.
Co Vám budu povídat, loňský rok byl na cestování do dalekých zemí kvůli coronaviru tristní. Několik zrušených letenek a oplakaných cest a zážitků. Chodila jsem alespoň do Holešovické tržnice s ovocem a zeleninou, abych si připomněla chutě a vůně dalekých a exotických tržišť. Ke konci roku se však začaly objevovat destinace, kam bylo možné vyrazit bez testu a zároveň dalších komplikovaných podmínek. Jedním z nich byla Tanzánie. Ostrov Zanzibar s nejvyšším bodem 130 metrů bychom si pravděpodobně jako horalové nevybrali, ale pevninská Tanzánie slibovala zážitky z vnitrozemí a možného safari.
Začali jsme jednat. Bohužel se ukázalo, že i taková zásadní a důležitá věc jako je pojištění, je v této virové době poměrně velkou výzvou. Magickou moc měla věta na webu Ministerstva zahraničí: "Do Tanzanie jsou v provozu komerční lety, s ohledem na výše uvedené však nelze cesty do země za současné situace doporučit."
Tanzanská vláda dlouhodobě (konkrétně od 29. dubna 2020) totiž nezveřejňuje statistické údaje týkající se vývoje epidemie covid-19 v zemi. S ohledem na nedostupnost aktuálních dat není možné situaci v zemi kvalifikovaně vyhodnotit. A díky téhle větě ta země sice nebyla "červená", ale na mapě Covid jakoby neexistovala. Většina velkých pojišťoven kam jsme volali a psali nám ze začátku říkala, že do Tanzánie a na Zanzibar normálně pojišťují. Jakmile jsme je ale zkonfrontovali s daty, které mají ve všeobecných obchodních podmínkách (VOP) začínaly "couvat".
O pojištění na Covid nám tolik nešlo, zásadní problém byl v tom, že tyhle "Výluky“ z pojištění ve VOP, rušily i standartní pojistné např. na zlomeniny, úrazy a podobně. To jsme riskovat nemohli. Po desítkách telefonátů a vysvětlování, prolustrování několika internetových cestovatelských webů jsme došli dohody s pojišťovnou Axa, Ve standartních VOP sice tyhle výluky mají rovněž, ale donutili jsme je podepsat výjimku. Uf!
Tedy o "bezpečí" bylo postaráno a dál už jsme jen sledovali jak se situace nakažených v České republice komplikuje a Rakousko přitvrzuje na hranicích. Proč nás zajímalo Rakousko? Náš let byl plánovaný z Vídeňského mezinárodního terminálu. Vyplnili jsme všechny možné i nemožné formuláře pro transit přes Rakousko. Na hranicích v Mikulově jsme pak celníky zaskočili kolik máme "lejster", že nám zapomněli změřit i teplotu. Cesta byla volná. Hurá na letiště do Vídně. Trochu jsme pociťovali strach při pohledu na prázdnou dálnici a následně poměrně vylidněný terminál ve Vídni, ale byl to jen prostředek k cíli. V deset večer jsme nakonec po překonání všech nástrah nastoupili na vysněné letadlo směr dobrodružství.
Pláže jako v ráji a mizející oceán
Zanzibar má dokonalé pláže. Kilometry a kilometry bílého písku, který je tak jemný, že připomíná mouku a do toho Indický oceán hrající všemi odstíny tyrkysové barvy. Naprostou specialitou a přírodním divadlem na Zanzibaru jsou příliv a odliv. Na některých místech moře ustoupí až o několik stovek metrů. Na jeho místě tak zůstanou pouze plytké „bazény“ plné krásných mušlí, mořských hvězdic a řas, které domácí sbírají a následně vaří. O pár hodin později se však oceán vrátí a to tak teplý, že se budete cítit jako v termálním bazénu.
Nungwi
Nejznámější a nejoblíbenější pláž ostrova je úplně na severu a jmenuje se Nungwi. Moře má krásnou tyrkysovou barvu, odliv a příliv není tak výrazný jako na východním pobřeží ostrova a nenajdete tu skoro žádné řasy.
Do roku 1990 byla tato pláž ospalým malátným kouskem pobřeží, kde jste jen těžko mohli potkat víc než pár bílých nohou, nořících se do tyrkysového moře. To už ale dnes není pravda. Více než 20 hotelů a hotýlků, postavených v palmových hájích podél této pláže, jejichž další výstavba nepolevuje, totálně změnilo místní atmosféru.
Kenwda
Z Ras Nungwi se velmi příjemnou procházka po bílém písku dostanete na Kendwu, což je nenápadná sestřička slavné pláže. I tady vládnou baťůžkáři, ale tak nějak ve větším poklidu a pohodě. Tady nemusíte být tak moc „cool“ jako na pláži Nungwi, ani nemusíte propadat vodním sportům a nočním pařbám, jako na pláži Paje. Plážový volejbal nebo fotbálek s partou stejně pohodových lidí, knížka v poloze ležmo v typickém zanzibarském plážovém lehátku, pivečko, gin s tonikem a klídek.
Příchod Islámu
Už od přinejmenším 8. století prozkoumávali ostrov arabští a perští obchodníci. Ti pojmenovali pobřeží zandž a barr (arabsky Pobřeží černochů). S nimi přišel na ostrovy islám, který je převažujícím náboženstvím dodnes. Potřeba domluvy mezi arabskými obchodníky a domorodým obyvatelstvem vedla k samovolnému vzniku nového jazyka, který má silné prvky arabštiny, perštiny či angličtiny, ale zároveň má značně zjednodušenou strukturu afrických bantuských jazyků – svahilštiny.
Další letovisko, které stojí za to zmínit je Paje. Paje je malé plážové středisko s korálovými útesy a dlouhými bílými plážemi, které se mírně svažují do tyrkysového moře. Nachází se zde populární restaurace Rock, která leží na skále, jen kousíček od břehu a která nabízí nádherné výhledy. Vzhledem k orientaci to tady na západy slunce úplně ideální není, ale večery jsou zde krásné i tak.
Jde o nejznámější oblastí pro kiting na Zanzibaru. Sem se sjíždí v obě období nejvíce kiterů. Na místě najdete několik kite center, kde si můžete uložit své vybavení a kde najdete zázemí s odpovídajícím servisem včetně kite školy. Např. Paje by Kite, Kite Center Zanzibar, Airborne, Kite Paradise. Jde většinou o spolehlivé kite školy s nejširší škálou vybavení a profi instruktory. V noci tady taky nejvíce všechno žije, každý večer je na nějakém místě party, kam se sjíždí všichni kiteři a vlastně asi celé Paje..
Masajští bojovníci
Stačí pár minut na pláži a určitě potkáte skupinku Masajů. Poznáte je jednoduše. Mají typický červený oděv, hůl v ruce a bílé ozdoby. Někteří z nich jsou velmi milí, jiní mírně řečeno otravní. Původně se jednalo o bojovníky ze starého kmene v Keni na severu Tanzanie. Masajové na Zanzibaru často nepocházejí z těchto vesnic, i když to o sobě rádi tvrdí. Živí se prodejem různých náramků, náhrdelníků a suvenýrů.
Najdou se mezi nimi i tací, kteří turistům během dovolené rádi poskytují průvodcovství. Jelikož nepocházejí přímo z ostrova, nenajdou vám ty nejlepší tipy, jejich služby jsou často předražené a ne zcela seriózní. Vysocí Masajové s barevnými slunečními brýlemi a širokým úsměvem ale každopádně patří k zanzibarským plážím, tak jako bílý písek a tyrkysové moře.
Doprava
K řízení potřebujete mezinárodní řidičský průkaz a rovněž si zde musíte zakoupit místní povolení k řízení za 15 USD, které platí 3 měsíce. Jistým úskalím je jízda vlevo a klíčovým problémem časté a opakované policejní kontroly (počítejte s placením pokuty nebo bakšiše).
Nedoporučovala bych cestovat autem, motorkou po setmění mimo město zejména z toho důvodu, že těžké kamiony jezdí často neosvětlené, nebo zůstávají bez jakékoliv výstrahy a osvětlení odstaveny v jízdním pruhu.
Od půjčení motorky na ostrově a situaci v provozu nás odrazovali snad všichni. Nakonec musím konstatovat, že kromě šíleného stavu silnic a děr velikostí kráteru, kvůli kterým bylo nutné být neustále ve střehu, se mě řízení docela líbilo. Měla jsem tedy dvě dopravní situace, kdy jsem na kruhový objezd vjela do protisměru (Na zanzibaru se jezdí vlevo), ale ostatní účastnící chaotického dopravního provozu nakonec uznali za vhodné nás nasměrovat a zastavili. Nevídané na tento ostrov. Takže spíše než plechy naší motorky to odnesly mé slabiny, do kterých se křečovitě zarývaly ruce a nehty mé "trochu bojácnější" spolucestující. Nakonec se, ale i Marcelka otrkala a mohla jsem šlápnout na plyn tak, aby nás nepředjížděla kola vezoucí náklad a vozidla od kterých byste to nečekali.
Autobusy na Zanzibaru nebývají oproti jiným africkým destinacím přeplněné. Na lince Stone Town – letovisko Kendwa ( 40 km ) zaplatíte 2000 TZS/os. Komfortnější jsou minibusy „matatu“, za stejnou vzdálenost zaplatíte 3000 TZS. Stopnout jej můžete kdekoli po celém ostrově jen pouhým mávnutím. Pokud jste větší skupinka, může být problém se do něj dostat v plném počtu. Tyto mini autobusy zajišťují i transfer z letiště do jednotlivých turistických lokalit.
Nejoblíbenější dopravní prostředek na Zanzibaru je Dala Dala, veřejný dopravní prostředek typu malého autobusu s otevřenou kabinou pro cestující. Sedí se na nízkých lavicích po stranách. Oficiálně se tam vejde 20 cestujících. Běžně jich tam je ale 2x více, a řidič s průvodčím zastaví každému, kdo chce svézt. Autobus má vyztuženou střechu a na ní se vozí náklad. Jezdí v intervalu cca 15 minut. Je to levné a rozhodně člověk uvidí více, než když použije autobus pro turisty.
Někdy narazíte na otevřený nákladní vůz s lavicemi, jiny zase na minibus. Připravte se na divokou jízdu. Budete natlačení s místními a na klimatizaci rovnou zapomeňte. I když to možná nezní zrovna třikrát vábně, je to skvělý zážitek, Delší cesta stojí 2000 TZS (přibližně 1 USD), kratší cesty zvládnete i za 500 TZS. Cestovní pořádek nebo označené zastávky tu ale nečekejte. Dala-dala jezdí tehdy, když se jeho kapacita zaplní. Když ho uvidíte přibližovat se, zuřivě na něj mávejte a pokud potřebujete vystoupit, zakřičte na řidiče.
Farmaření v oceánu
Zajímavou „plodinou“ produkovanou na farmách Zanzibaru jsou mořské řasy. Je na nich zaměstnáno více než 25 000 žen a více než 125 000 lidí je z tohoto obchodu na Zanzibaru živo. Tento mořský produkt je 100% bio a téměř celá jeho produkce je exportována významným odběratelům světového kosmetického a farmaceutického průmyslu.
Navštěvujeme takovou farmu, sledujeme ženy pracující v mělké vodě pobřežních lagun a blíže se seznamujeme s tím, jak se mořské řasy pěstují. Jen pozor na mořské ježky, kteří se hojně vyskytují právě v prostředí vhodném pro pěstování řas.
Na doporučení jsme navštívili manufakturu na zpracování mořských řas Movani v Paje. Na pláži můžete sledovat místní ženy, zahalené do pestrobarevných šátků (kanga), které se věnují jejich pěstování. Několik desítek metrů od břehu umístí na dně moře kůly, mezi které natáhnou silný vlasec, na který se mořské řasy zachytávají, hromadí a rostou. Jakmile nastane odliv (a na Zanzibaru je na východní straně i několik kilometrů), ženy nachytané řasy sesbírají a usuší. Na otázku co s nimi dělají, odpovídají se smíchem. „Prodáváme je Francouzům a představte si, oni to jedí!" Ochutnali jsme a vlastně vynikající a krásně křupavé.
Velké množství projektů rozvoje třetího světa v Africe nepřináší příliš plodné výsledky navzdory enormním finančním dotacím. Ovšem zároveň existují i nízkorozpočtové projekty, které jsou plně efektivní, nezatěžují prostředí a přinášejí možnosti lepšího života pro místní populaci.
Jedním z takových nových projektů rozvoje je "Mořské farmaření" kultivace mořských řas na pobřežním pásu východní Afriky. Mořské řasy, exportované do Evropy, jsou zdrojem pectinové gelatiny, která se používá jako důležitá přísada v různých potravinových produktech. Myšlenka pěstování mořských řas následuje světové ekonomické trendy ekologická čistota a nízká cena celého projektu, který nepoškozuje okolí, jsou toho skvělým příkladem.
Movani je rodinná firma a vše se vyrábí výhradně ručně a čistota panuje na každém kroku manufaktury Movani.
Do hlubin pralesa
Další naší zastávkou je národní park Jozani Forest. Žijí tu endemitické opice z druhu červený colobus. Nemusíte mít ani velkou dávku štěstí. Při návštěvě je téměř jisté, že na ně narazíte. Nejsou plaché a vypadá to, že se rádi fotí. Navíc, na rozdíl od těch drzejších opic v jiných částech světa vám tyto neukradnou fotoaparát přímo z rukou.
V krásné džungli, do které se vydáte společně s průvodcem, najdete jedinečné rostliny, palmy, malé žabky, motýly, nevábné stonožky, ale i divná prasátka a tzv. bushbabies, něco jako malí lemuři. Domácí věří, že hluboko v džungli stále žije téměř vyhynulý levhart.
Zážitkem v rámci Jozani Forest byl pro nás mangrovový les. Kořeny těchto zvláštních stromů vypadají jako ze strašidelné pohádky a vy se nimi budete kochat při procházce po dřevěných lávkách. Mangrovníky jsou jedny z mála stromů, které dokáží čerpat živiny z mořské vody a přebytečné minerály jednoduše vyloučí. V blátě mezi kořeny se motají velcí barevní krabi a najdete tu pochopitelně i množství ptactva a hmyzu.
Gueréza zanzibarská je endemická opice ostrova Zanzibaru, kde žije v izolaci již více než 15 000 let. Jsou silně sociální, žijí ve skupinách 30 až 50 jedinců a tráví celé dny v korunách stromů. Krmí se nejintenzivněji ráno a pak v podvečer, jsou nejaktivnější v chladnějších hodinách dne, žerou listy, květy, mladé výhonky, nezralé plody a semena. Jejich trávicí ústrojí nedokáže štěpit cukry a proto nežerou zralé ovoce. Stravují se převážně na vzrostlých stromech, např. fíkovníku, chlebovníku, mangovníku či kokosovníku. Přes oblast kde žijí vede hlavní silnice dovolující autům jet rychlosti až 100 km/hodinu, ročně bývá na tomto úseku usmrceno až 30 gueréz.
Čím na Zanzibaru platit?
Oficiální měnou na ostrově Zanzibar je tanzanský šilink (TZS). Ekvivalent 100 TZS odpovídá 1 CZK. Kromě tanzanského šilinku lze na Zanzibaru platit také americkým dolarem, někde i eurem. Směnné kurzy dolaru a eura jsou ale méně výhodné. Využít je proto můžete především na spropitné a drobné platby. S nevýhodným kurzem jsou spojeny také bezhotovostní platby platební kartou. Pro platby na Zanzibaru je proto ideální místní hotovost. Navíc zde funguje smlouvání, díky kterému lze ceny oblečení, suvenýrů a šperků snížit až o polovinu. Výměnou místních tanzánských šilinkú se z nás rázem stávají milionáři.
Zanzibar (Kamenné město, Stone Town)
Pokud jste už na ostrově, byl by opravdu hřích nezastavit se v hlavním městě, konkrétně tedy v jeho historickém jádru. Kamenné město bylo v roce 2000 dokonce zapsáno na Seznam světového kulturního dědictví UNESCO a má více než 200 000 tis. obyvatel.
Příjezd do kamenného města
Směsice všech vůní, chutí, barev, křivolaké malebné uličky, abnormální horko a klid, který městu vládne. Tak přesně takováto atmosféra na vás dýchne při procházce historickým centrem Zanzibaru. První věcí, které si nejspíš povšimnete, budou masivní zdobené dveře, dominující většině domků a architektonickým stavbám. Jsou vyrobeny z kvalitního sezamového nebo teakového dřeva, odolného vůči hmyzu a vnějším vlivům a povětšinou jsou starší než dům sám.
Dveře bývají často osázeny mosaznými cvočky. Tento zvyk pramenní z Indie a měl prý údajně chránit před rozzuřenými slony. V neposlední řadě dveře také vypovídají o majiteli domu, to znamená, čím zdobenější a masivnější, tím víc dává jeho majitel najevo, že si patřičně chrání své území. Dalo by se říct, že udávají míru moci a jsou jakousi vizitkou obyvatele domu.
Povedl se nám husarský kousek, díky chybě Bookingu byl vyhlášený hotel na pobřeží za pětinu ceny a tak jsme si dopřáli stylové ubytování. Historický Tembo House Hotel s bazénem, kde jsou všechny pokoje zařízené vyřezávaným dřevěným nábytkem a máme na noc svahilskou postel s nebesy.
Kromě cestovatele Davida Livingstona, je Zanzibar spojován také s dalším slavným jménem. Kdo by neznal hlavní osobnost skupiny "Freddieho Mercury”? Málokdo už ale tuší, že jeho rodné jméno je Farrokh Bulsara, a že rodným místem byl právě Stone town, kde žil až do svých devíti let. V centru je hned několik domů, které se vydávají za "ono místo", kde slavný zpěvák údajně pobýval. Je tedy jen na vás, který vás nejvíce učaruje a uvěříte mu.
Nejznámější památkou ve Stone Town je Slave Market, místo, které bylo svědkem nejtemnější etapy v dějinách ostrova. Zanzibar fungoval jako nejvýznamnější trh s otroky pro celou oblast Indického oceánu. V areálu najdete dojemný památník, bývalé cely, kde se za stísněných podmínek tlačili desítky lidí, zajímavou výstavu, ale i významný anglikánský kostel. I když vám z návštěvy tohoto místa možná bude naskakovat husí kůže, jde o významnou část historie celého afrického kontinentu, která se odehrávala ani ne před 150 lety.
Příběhy, ze kterých vás bude mrazit
Zanzibar má mimořádně zajímavou, ale také stinnou historii. V 15. století byl společně s velkou částí východní Afriky portugalskou kolonií. Evropskou nadvládu později vystřídal Omán, který si ostrov podmanil. Dlouhá desetiletí byl Zanzibar centrem obchodu s otroky pro celou oblast Indického oceánu, Blízkého východu až po Indii. Ženy, muži, ale i děti z různých afrických zemí byli nuceni opustit své domovy a přes trh přímo na Zanzibaru byli za děsivých podmínek posíláni dále do otroctví.
Návštěva Slave Marketu ve městě Stone Town je povinnou zastávkou pro všechny ty, kteří chtějí pochopit pravou podstatu tohoto ostrova. V rámci areálu můžete využít anglicky hovořícího průvodce, který vám toto místo přiblíží. Navštívíte bývalé otrokářské cely, pochopíte, proč je v areálu krásně zdobený anglikánský kostel a zajímavá výstava vám nastíní děsivé příběhy, které se tu odehrávaly ani ne před 150 lety.
Podle oficiálních záznamů prošlo přes „Slave market“ v zanzibarském Stone Townu až milion otroků. Ty neoficiální zdroje uvádějí čísla mnohem vyšší.
Obchod s otroky na ostrově započal po příchodu Portugalců. Zanzibar se stal jednou z hlavních zásobáren černých afrických otroků pro portugalské kolonie. Zemědělské kmeny z pevniny odpovídali svou pracovitostí a silou požadavkům zakladatelů plantáží a díky tomu se stávali častou obětí lovců otroků, kteří s Portugalci obchodovali. Když rodina sultána z Ománu dobila zpět Zanzibar a část pevniny, navázala na úspěšný portugalský projekt a proud otroků ještě zesílil.
Nádherný ostrov hřebíčku a bílých pláží pro otroky rozhodně nebyl rajským ostrovem, ale bránou do pekla. S příchodem Britů nastaly vlažné pokusy tento krutý obchod zastavit, ale trvalo několik desetiletí, než byl obchod s otroky úplně ukončen. Velkou měrou se o to zasloužili příslušníci anglikánské církve a tak nepřekvapí, že jeden z nejzajímavějších památníků na otrokářské období je právě na pozemku anglikánské katedrály v kamenném srdci hlavního města.
Jako osvěžení v třicetistupňových vedrech jsme volili šťávu z cukrové třtiny s limetkami. Vzhledem k množství, které jsme na ulici vypili se skoro divím, že tato konzumace neměla žádné "zdravotní" následky. Cena za půllitr této dobroty byla jen desetikoruna (1000 TZS). Myslím na našeho kamaráda, který vždy pečlivě dává na misku vah zdravotní účinky při konzumaci čehokoliv.
A úplně ho slyším říkat: "že šťáva z cukrové třtiny má řadu příznivých účinků na zdraví, a propaguje se jako levný a rychlý zdroj energie. Šťáva má prokázaný vliv na řízení příliš vysoké hladiny cukru a vede k uvolňování hormonu štěstí serotoninu, který účinkuje proti depresi a úzkosti. Tak na zdraví Covide!
Kamenné město
Součástí hlavního města Zanzibar City je i jeho historické centrum s názvem Stone Town, které dodnes dýchá atmosférou koloniální minulosti. Oprýskané, ale honosné paláce a úzké uličky, ve kterých se snadno ztratíte, vám navodí pocit, že se procházíte starobylou Perskou říší. Čas se tu, jako všude na Zanzibaru, jakoby zastavil.
.Asi nejznámější je "Dům zázraků" (House of Wonders). V roce 1883 ho nechal postavit sultán Barghaš a zajímavostí je, že palác byl tehdy nejen nejvyšší budou Východní Afriky, ale také první budovou na Zanzibaru, která byla vybavená elektřinou, tekoucí vodou a výtahem. Za běžných okolností se v něm dalo navštívit zanzibarské muzeum. My jsme tolik štěstí neměli, protože v čase naší návštěvy interiér sultánského paláce čekal na svůj další osud. Propadla se na něm střecha a vstup byl zakázán.
Perské lázně Hamamni
Perské lázně z konce 19. století se nachází v centru Stone Town a byly rovněž postaveny ze zisků z obchodu s otroky. Prostě povedené, ale stylové lázně nejsou v provozu už od roku 1920. Hlídač, který bydlí hned naproti, nás v nich provedl a řekl i něco málo o jejich historii. Lázně byly postaveny v letech 1870 až 1888 pro sultána Barghash bin Saida pro použití jako veřejné lázně a tuto funkci si udržely až do roku 1920. Jsou označovány jako „perské“, protože jejich stavba byla zadána architektům Shirazi.
Slovo „Hamamni“ znamená „místo lázní“. Budova měla složitou strukturu s několika místnostmi, včetně horkých a studených koupelí, toalet, holicích ploch a restaurace. Horkou vodu dodávali podzemní vodovody. Vstup byl zpoplatněn, takže je mohl pravidelně využívat pouze bohatý zanzibaris. Byli otevřeni jak mužům, tak ženám, ale s různými hodinami přijetí.
S návštěvou tohoto místa se pojí malá historka. Náš průvodce Abdul nás vzal na střechu těchto perských lázní a ukazuje mě, když vidí, že třímám v ruce zrcadlovku, že můžu vystoupat po těchto čtvercových "pahýlech" navrch kopule a odtud vyfotit město. S radostí tak činím a vrávorám v jedné ruce držíc foťák a druhou se přidržujíce rozžhavené kopule. Abdul se směje a má radost, že už jsem nahoře. Směje se a zespoda na mě mává. Chci ho potěšit a tak vykřikuju "I'm a climber".
V tom slyším za sebou výkřik a tupý zvuk. Rychle se otočím a Marcel si to šine po zadku dolů z druhé lázeňské kopule. Odnesla to zadnice a trochu má i rýhy na zádech. Hůř je na tom její nový mobil, sklo to nedalo. Chudák Abdul se jí omlouvá, i když je v tom nevinně. Má upřímnou starost. Snažím se situaci odlehčit a kývnu na něj se slovy : "she is not a climber". Netroufá si zasmát se, ale citelně se mu odlehčí. Prohlídka končí, odvádím si sedřenou Marcel zpátky na pevnou zem.
Naproti paláci, podél pobřeží, se rozkládají "Zahrady Forodhani". Na tomto místě byly dříve vysazováni a shromažďováni otroci před odvedením na trh. "Forodhani" znamená v češtině "překladiště", důvod názvu je tedy víc než jasný. Přes den toho zde není moc k vidění, ovšem se západem slunce se tohle místo promění v rušné a živé útočiště nejen všech místních, ale i turistů. Stánkaři vyloží lákavé i méně lákavé dobroty na pulty a vy tak můžete okusit třeba takový pravý "Zanzibarský fastfood".
Říká se, že pokud chcete poznat zemi, musíte začít místní kuchyní. Ta zanzibarská je opravdu výborná. Mnoho ryb, masa, čerstvé zeleniny a ovoce, do toho indický a orientální vliv s výborným kořením. Mnoho jídel je dochucených kari, kokosovým mlékem a podává se s rýží, která se připravuje na různé způsoby a příchutě. Vyzkoušejte ochutnat urojo (urodžo). Jedná se o místní hustou, kyselou polévku. Mishkaki. To jsou marinované kousky masa, pečené a podávané na rožni, nebo například pečený banán, který se jí na slaný způsob jako u nás brambory nebo speciální zanzibarskou pizzu. Jako desert jsou výborné kousky sušeného ovoce obalované v prášku ze stromu baobabu. Chutnají dost netradičně. Něco mezi sladkým, kyselým a pikantním. V restauracích se nedá koupit žádný alkohol a tak si tam k našemu zděšení Evropané nosí víno nebo pivo v papírových pytlících. To pak postaví na stůl a konzumují s tichou podporou obsluhy.
Ve městě je mnoho restaurací, ve kterých můžete ochutnat místní kuchyni. Největším kulinářským zážitkem je ovšem street food na trhu, který se koná každý den po setmění ve Forodhani Gardens. Je lákadlem pro turisty, ale i neodolatelným místem pro místní, kteří si tu rádi dopřávají „lehkou večeři do ruky“. Skvělé plody moře, čerstvé ovoce, nejrůznější speciality a nepopsatelná atmosféra.
O pár uliček vedle se nachází známé tržiště Darajani Bazaar. Pokud chcete zažít něco opravdu typického a místního, určitě ho navštivte. Na vjemy silný zážitek je hlavně jeho rybí trh. Sardinky, tuňáci, krevety, chobotnice a další mořské potvory, jejichž názvy neznáme, poházené na kamenných pultech, mezi nimi sedící nebo ležící prodejci a příšerný rybí zápach. Našimi hygienickými kontrolami by toto asi neprošlo, nicméně zážitek je to na celý život. Hned vedle najdete trh s masem, ovocem, kořením nebo místními výrobky. Něco jako naše farmářské trhy, ale na africký způsob. Jednoduše estráda barev, pachů a hluk.
Jde o největší městský trh, kde se mísí nejrůznější druhy vůní, chutí, zvuků a jazyků. Je zde opravdu rušno a najdete tu téměř všechno, na co si jen vzpomenete. Sliny se vám budou sbíhat při pohledu na barevné voňavé ovoce různých velikostí a tvarů tak, že nebudete vědět, co dřív ochutnat. Trh je rozdělen na více částí a některé z nich se slabším povahám asi moc líbit nebudou. "Beef market" je takový opak zmiňovaného ovocného trhu.
Při vstupu vás nemine facka v podobě neskutečného zatuchla a zvláštního pachu a pokud hledáte čerstvé maso a ryby, tady asi nepochodíte. Na čerstvost a dobré skladovací podmínky se tu totiž moc nehraje. Místní jsou na tohle ale zvyklí, tudíž zde nakupují jak diví a ve velkém. Zážitek je to ovšem neuvěřitelný a měl by představovat takovou povinnou zastávku každého návštěvníka Zanzibaru.
Při našich cestách se snažíme vždy něco dovézti místním prckům. Tentokrát po konzultaci s Čechy, kteří na ostrově žijí, jsme nevzali nic sladkého. Naopak něco prospěšného hygieně - zubní kartáčky a zubní pasty. Nevím, nevím, výraz klučiny hovoří za vše, cukrátko by určitě vykouzlilo větší úsměv.
Tingatinga – africké umění z Tanzanie
„Tingatinga“ literatura stručně vysvětluje jako unikátní malířský styl, který povstal z jižní Tanzanie. Motivy obrazů tingatinga obvykle vycházejí z africké přírody a odhalují dávné hluboké pouto člověka s přírodou. Díky pestrým barvám a elegantní jednoduchosti z nich vyzařuje pohoda a energie, kterou tolik postrádáme v našem uspěchaném světě. Snad právě proto už byly obrazy tingatinga vystavovány ve známých světových galeriích nebo draženy například i v renomované newyorské aukční síni Sotheby´s. Určitě se tedy nejedná o naivní umění vhodné jen do dětských pokojíčků, jak by se snad mohlo na první pohled zdát.
Jak žijí malíři tingatinga
Malíři tingatinga jsou obyčejní lidé bez ateliérů a extravagantních zvyků. Svá díla tvoří přímo na ulicích. Malují na plátno nebo na sololitové desky emailovými barvami. Přitom je obdivuhodné, že dokážou vytvořit tak nádherná díla v tak tvrdých sociálně ekonomických podmínkách, jaké ve východní Africe panují. Mnoho talentovaných malířů si svojí tvorbou na přežití své rodiny ani nevydělá a musí si hledat ještě další zaměstnání. Většinu jejich obrazů koupí turisté, pro které je Dar es Salaam vstupním místem do Afriky nebo zastávkou na cestě do národních parků. Jak již bylo řečeno, velká kvalitní plátna těch nejlepších malířů však zdobí i světová muzea a galerie.
Slovník základních slov a frází na Zanzibaru (ve svahilštině)
Karibu Vítejte
Jambo (džambo). Ahoj
Asante sana Děkuji mnohokrát
Kwaheri Nashledanou
Pole-pole Pomalu, klid
Hakuna matata Žádný problém, nevadí
Hapana Ne
Bei gani Kolik to stojí
Sitaki Nechci
Ghali sana Je to moc drahe
Pokud se na Zanzibar chystáte na více dní, vydejte se poznat opravdovou Afriku a z ostrova vyrazte i na pevninu do Tanzanie. Do hlavního města Dar es Salaam se dostanete letecky nebo trajektem za pár hodin. My vyrážíme na safari do národního parku Mikumi. Ale to už je jiný příběh.
Tak "Hakuna matata"
Comments