• Lucie Plicová

Thajské království

Aktualizováno: srp 27

Thajské království, zkráceně Thajsko v minulosti Siam je země ležící v Jihovýchodní Asii.

Cestovat po této zemi jsem toužila od doby, co jsem viděla snímek Anna a král. Velkofilm, který byl v Thajsku vlastně zakázaný.


Královský palác v Bangkoku, skvost Thajska


Dva kilometry dlouhá zeď odděluje od zbytku thajské metropole rozsáhlý komplex královského paláce nazývaného thajsky Pha Borom Ratcha Wang. Největší thajská metropole je pověstná hlavně čtvrtí lehkých žen a ladyboyů, mužů často převlečených za ženy, kde hledají povyražení turisté cestující za sexuálním vzrušením. Neřestný Bangkok však nabízí i duchovní zábavu v podobě návštěvy zlatého chrámu Wat Phra Kaeo s přilehlým palácem.

K přepravě ke komplexu Velkého paláce a chrámu, který se nachází v samotném srdci města a je obehnaný vysokou zdí, využíváme jiný pro Asii tolik typický dopravní prostředek, tuk-tuk. Základ tvoří motorka, na kterou houževnatí Thajci přivaří vozíček se sedačkami a stříškou, dopravní prostředek náležitě vyzdobí a mohou začít s byznysem. Vynalézavosti a nápaditosti místních borců se meze nekladou. Bangkoku se zkráceně říká „Město andělů“. Ovšem původní thajský název čítá na 150 písmen a potvrzuje světové prvenství nejdelšího názvu jediného města.

Jako tepna jej protíná řeka Chao Phraya fungující jako jakási vodní dálnice pro přepravu osob a zboží. Její vody bez ustání brázdí mohutné bárky naložené rýží, čluny prohýbající se pod nákladem ovoce a zeleniny a loďky převážející místní spěchající do práce. Vždyť pohled na výškové budovy a supermoderní mrakodrapy směrem od řeky patří k hlavním atrakcím velkoměsta.

Výstavba tohoto pozoruhodného komplexu byla zahájena se založením nového hlavního města v roce 1782. Měl se stát schránkou pro uctívanou sochu již zmíněného Smaragdového Buddhy (Phra Kaeo) a sídlem krále. V současnosti už toto soběstačné „město ve městě“ obehnané mohutnými hradbami v délce 1900 metrů není domovem krále, nicméně i nadále zůstává nejposvátnějším chrámem v Thajsku.

Wat Phra Kaeo – chrám smaragdového Buddhy je jedním z nejkrásnějších paláců v celém Thajsku a zároveň je nejposvátnějším ze všech thajských chrámů. Je zde uložena soška smaragdového Buddhy, nejposvátnějšího symbolu země z 15. století. Sošku smaragdového Buddhy je bohužel přísně zakázáno fotografovat.

Chrám Wat Phra Kaeo se nachází v uzavřeném prostoru uvnitř Grand Palace. Samotná soška smaragdového Buddhy je 66cm vysoká, 48cm široká a je vyrobena ze zeleného jadelitu (není tedy přímo ze smaragdu). Soška je umístěna na vysokém oltáři uvitř Královské kaple a král ji musí osobně 3x za rok převlékat. Na zimní období je připraveno zlaté roucho, na období dešťů zlaté klášterní roucho s čelenkou a na letní období koruna s drahokamy.

Celý komplex je díky pozlaceným svatyním a plastikám v poledním slunci zcela oslepující. Obdivujeme arkádový ochoz lemovaný po celé délce 178 panely zobrazujícími ve směru hodinových ručiček celý příběh Rámakienu i sochy bájných tvorů – napůl žen a napůl lvů – které lemují celou horní terasu chrámu a přidáváme se k věřícím, kteří přicházejí předat Buddhovi nejrůznější obětiny. Význam, který palác pro Thajce má, se nikterak nesnížil ani poté, co v roce 1946 došlo k přestěhování královské rodiny do nového sídla v paláci Chitralada.

Významu paláce pro Thajskou kulturu odpovídá nejen přísná kontrola u vstupu do paláce ale i pravidla, která musí návštěvníci dodržovat. Trička s krátkým rukávem, krátké sukně či kraťasy jsou zde tabu. I při meditaci a tichém rozjímání v okolí chrámu Wat Phra Kaeo si je třeba dávat pozor na správný posed. Dovolené jsou pouze zkřížené nohy, ty dopředu natažené by znamenaly vážně znesvěcení.


Ayutthaya, město protkané vodními kanály, s krásnými paláci a chrámy


Město je pojmenováno podle starověkého indického města Ayutthaya (nenapadnutelný, nedobytný), kde se narodil Rama – hrdina indického eposu Ramajána. Bývalému hlavnímu městu Siamského království se přezdívá Benátky východu. Ostrovy protkané vodními kanály nesou nad vodní hladinou krásné paláce a chrámy. Pro prozkoumání historického parku se zase hodí šlápnout do pedálů a projet se na kole nebo si toto unikátní město, které je na seznamu UNESCO, prohlédnout ze sloního hřbetu.

Dávná sláva města


Ayutthaya byla centrem Siamského království od 14. do 18. století. Město je pojmenováno podle starověkého indického města Ayodhaya (nenapadnutelný, nedobytný) kde se narodil Ráma – hrdina indického eposu Ramajána. Město bylo založeno králem U-Thongem v roce 1350 po tom, co bylo původní hlavní město Lopburi zničeno epidemií neštovic. Město mělo strategickou polohu na soutoku tří řek – Chao Phraya, Pa Sak a Lopburi.

V polovině 15. století zabíralo království většinu současné rozlohy Thajska, Laosu, Kambodži a Barmy. V roce 1685 jeho populace dosáhla 1 milionu lidí (Londýn byl tou dobou poloviční). Lidé žili na hausbótech na 140 km dlouhé síti vodních kanálů. Ayutthaya byla kosmopolitním, moderním městem. Lesk mu dodával také bezpočet buddhistických chrámů, kterých údajně mělo jednu dobu přes 400. Zlomem se stal rok 1767, kdy bylo město spolu s celou říší rozprášeno invazí barmských vojsk.

Město bylo rozbořeno, zlato pokrývající pagody bylo roztaveno a odvezeno. Dnes mohou turisté obdivovat jeho zašlou krásu, která je dechberoucí, třebaže je pouhým zlomkem té původní.

Hlava Budhy, která upadla při ničení města některému z Budhů sedících poblíž a zarostla do stromu.. Je to krásný pohled na přírodní úkaz, který vznikl propojením historie a přírody. Prý před ní nesmíte stát, ale máte klečet...

Komplex Wat Mahathat s velmi dobře "schovanou" hlavou Budhy v kořenech

Damnoen Saduak Floating Market, Thajsko


Snad nejproslulejším thajským plovoucím trhem je ten v Damnoen Saduak. Leží v provincii Samut Sangkhram Ratčaburi vzdálené zhruba 80 kilometrů jihozápadně od Bangkoku. Můžete sem dorazit na člunu a vidět trh očima obchodníků. Plovoucí trh v Damnoen Saduak prý “poslední”, “autentický” plovoucí trh v Thajsku. Někteří Thajci stále bydlí v dřevěných domech na březích khlongů, jezdí se navštěvovat lodí a některými kanály pořád jezdí lodní “autobusy”. A v takových místech se kdysi vytvořil speciální druh tržiště, celý se odehrávající na vodě. Jak prodávající, tak i kupující přijíždějí na lodích a veškerý obchod i k tomu náležející občerstvení se odehrává na vodě.

Stejně jako se proplouvá ulicemi města v italských Benátkách, i v Thajsku lze přímo z loďky či člunu poznávat místní kulturu. A to dokonce všemi smysly. Zatímco oči a ruce nevědí čeho se dříve ve změti barevného zboží chytit, ústům a nosu lahodí zatím nepoznané vůně a chuti. Celou atmosféru zážitku dokresluje halas trhovců a turistů.

Život na centrálním tržišti začíná brzo. Již kolem šesté hodiny ranní ožívá síť kanálů, které původně měly sloužit k dopravě, ale nakonec se z nich stala plnohodnotná tržnice. Blížící se tržnici lze rozpoznat snadno.

Všude kolem Vás začne najednou zesilovat provoz a vy stále častěji potkáváte dlouhé loďky, většinou poháněné a zároveň kormidlované pádlem v rukách žen, které nejsou pod svými slaměnými klobouky skoro ani vidět. Náklad projíždějících lodí je rozličný.

Uvidíte tu ovoce v podobě banánů, kokosových ořechů i s jejich lahodnou šťávou, ananasy. Ale nechybí ani zelenina v nejrůznějších barvách a druzích včetně ingredience, bez níž thajské jídlo není thajským jídlem – chilli papričky. K atmosféře trhu patří lomoz motorů, zápach jejich výfuků, ale také šplouchání vody, kymácení lodí a časté jsou, i byť jemné, vzájemné nárazy proplouvajících loděk.

Není výjimkou, že se někdy do úzkého kanálu všechny loďky prostě nevejdou a dokonale ucpou úzký průjezd. Pak nastupují ochotné ruce, pádla, síla paží a lodních motorů, aby celý propletenec co nejdříve rozpletly.


Mae Klong Railway Market, thajský trh na kolejích


Maeklong – trh na kolejích, v provincii Samut Songkhram. Mae Klong Railway Market (Hoop Rom Market), neformálně se mu říká Siang Tai („životu nebezpečný“). Je to jedna z nejzajímavějších atrakcí, kterou můžete v Thajsku zažít.


Toto místo je zvláštní tím, že se přímo na vlakových kolejích nachází trhy. Když přijíždí vlak do stanice, místní rychle sklízejí své stánky, aby mohl projet. Když vlak odjede, hbitě zase rozestaví své stánky a zboží na původní místo. Železnice sem byla zavedena kolem roku 1900, ale ani vystavění nové tratě nedonutilo místní Thajce změnit svůj zvyk a trhy, které zde fungovaly již dávno předtím, přesunout. Nikterak jim nevadí, že jim skrz jejich stánek projede několikrát denně vlak.

Hlavní budova velké tržnice je plná plátěných stánků, kde prodejci nabízejí všechno možné. Od oblečení, přes ovoce, zeleninu po grilované žáby. Než se vlak přiblíží k místu s trhem, s předstihem cca 5 minut zacinká, začne malý chaos - trhovci sklopí své stánky a slunečníky a vše odstraní z kolejí. Dokážou to secvičenými pohyby stihnout za neuvěřitelně krátkou dobu. Po projetí vlaku zase hbitě stánky postaví, rozevřou své slunečníky a trh pokračuje v klidu dále.


Video průjezdu vlaku tržnicí:

https://www.youtube.com/watch?v=2sxuAm569IY


Ko Si Chang a Ko Samet, tropické ráje Thajska


Ospalý skalnatý ostrov Ko Si Chang a oáza klidu jménem Koh Samet s průzračnou vodou s jedním z nejkrásnějších zálivů ostrova.


Ko Si Chang


V severovýchodní části Thajského zálivu, jen 10 km od pobřeží, leží ostrov Ko Sichang, oblíbený cíl výletů. Skalnatý ostrov Ko Si Chang jakoby snad ani nepatřil do této oblasti. Jeho klid a ospalost ostře kontrastuje jak s průmyslem přetíženým Si Racha, tak s hektickou Pattayou.

Bývalo zde rekreační středisko krále Ramy V. a také celní stanoviště pro lodi mířící do Bangkoku. Našli jsme tu ovšem několik zajímavých chrámů a klidné malé pláže , které jsou cílem jen několika málo zatoulaných baťůžkářů.


Ovšem nejvíc nám asi utkví v paměti okružní jízda po ostrově na malém mopedu. Až ostrov jednou navštívíte a budete překonávat převýšení k vrcholům ostrova, pochopíte proč je tomu tak.


Oáza klidu jménem Koh Samet

V severní části Thajského zálivu, jen asi hodinu jízdy lodí z Bangkoku, se nachází překrásný korálový ostrov Koh Samet, jehož rozloha činí pouhých 13km². Břehy ostrova omývá průzračná voda, jedním z nejkrásnějších zálivů ostrova Koh Samet je Ao Prao s pěknými, bílými plážemi s jemným pískem, navíc bez davů turistů.


Pattaya v Thajsku


Nejstarší thajské letovisko Pattaya bylo objeveno v průběhu vietnamské války americkými vojáky. Rychle se z malé rybářské vesnice proměnilo v oblíbenou a vyhledávanou rekreační destinaci. Pattaya není zajímavá svou minulostí. Historických památek tu příliš mnoho nenajdete. Její hlavní atrakcí jsou totiž pláže. Velkým lákadlem je i zdejší velmi pestrý noční život.

Sex, alkohol, rock’n’roll, to je Walking Street


Nejvíce to „žije“ na Walking Street, což je ulice uprostřed asi kilometr dlouhé oblasti plné barů, restaurací a nočních klubů, kde si lze užít zábavu rozmanitého druhu včetně té dosti lechtivé. Thajsko má pověst země lákající na sexuální turistiku – a na Walking Street to platí dvojnásob. Městská pěší zóna (Walking street) skýtá 500 metrů neuvěřitelné zábavy. Nic podobného nikde jinde v Thajsku nenajdete. Oblast je od 18. hodin pro auta uzavřena a začíná tu noční život, který utichá až v časných ranních hodinách. Nachází se tu spousta barů, pivnic, restaurací i nočních klubů. Zajímavé je i to, že přes den je tato část města takřka opuštěná. V noci však ožívá. Ze všech stran tu svítí neony, duní hudba různých žánrů, ze všech stran se na vás hrnou prodavači jídla, nechybí tu ani pouliční představení a zvířata z celého světa.


Thajská vlajka


Vlajka Thajska sestává z pěti pruhů po celé délce vlajky: červeného, bílého, modrého, bílého a červeného. Vlajka bývá označována jako trairanga (thajsky trikolóra). Modrá barva vlajky měla v době jejího zavedení připomínat barvu spojenců Siamu v I. světové válce (vlajky téměř všech spojenců, zvláště pak francouzská vlajka, obsahovaly červenou, bílou a modrou). Zároveň je thajskou národní barvou a dle novodobého výkladu symboliky barev představuje království. Červená barva symbolizuje svobodu a prolitou krev za její získání. Bílá barva symbolizuje buddhismus a čistotu národa.

Thajská námořní válečná vlajka

I když se Thajsko často nazývalo „Zemí bílého slona“, obraz slona na thajské státní vlajce není už od konce II. světové války. Slon je však vyobrazen na thajské námořní válečné vlajce. Historická vlajka se slonem se však dodnes běžně prodává v místních obchodech.


Nyní už zbývá, jen se s Thajskem rozloučit a vrátit náš vypůjčený thajský čtyřkolový "kočár" s masážními sedadly. Fakt! Nekecám, sedadla nám za jízdy masírovala naše unavená záda. Nutno dodat, že jeho vnější plechovou fazónku, Jarda trochu vylepšil.


111 zobrazení0 komentář

Nejnovější příspěvky

Zobrazit vše